The more I love you
The more I love you
chtějí mi před oči stavět
stíny minulosti
a nezajímá je co říkám
Síla ledu
Hrdličky na okně
namísto žvance
co zbude z“rozervance”
když přijde hlad
Intermezza
Třeba se vnocích
samojedinnosti
začnu bát sebe –
ústraní
Atta bojs
Někdy třeba jenom
zfotek
vidím víc
než jsem prožil
Figarova svatba se mnou
Byla to nádhera
bylo to jako zlásky
až na to
že nikdo nikoho
Moře
Navzdory hodnotám
patří klásce
prázdné stoly
zhasnutá světla
Majitelé nevěstinců
Sametová hrana
pro nikoho
vemlouvavý smutek
nepřímých pohledů
Noci šelem
Už lačně nezvracím –
ve tváři zrcadla
daleko na to
vzpomenout
Hudba tu hraje příliš potichu
Ta hudba…
odvěká láska
zněkolika doušků
sešeřelé rukopisy
OSUD
Kávová sedlina zpředloni
se už tajemně nečernala
ale ruce se stejně potily
a třásly
Pár pulsů tmy
Teď tak leda nadechnout
mladý pane
houslové rozjezdy
před prvním čokoládovým bonbónem
Cejch z předživota
Opilý tebou
trhaný sebou
spirálovitě vyzvracený
do tvých žil
Závrať
Opilý tebou
trhaný sebou
spirálovitě vyzvracený
do tvých žil
Má kráska z Pont de Valois
Zborcené pomníky
latexového štěstí
prudce věrná
černá tma
Zapomínám
Neznám strach
bez vášní
dívám se na hvězdné nebe
a čekám až zhasne
Noční mozaika
Mluvíš o světě
tak, jako kdyby měly
babylónské jazyky
každou chvíli
Desetníkem na sklo
Skárovanej
od pikový dámy
škrábal jsem
desetníkem na sklo
Zdá se mi o moři
Už třetí noc
zdá se mi o moři
tobě ne.
Šum květů leknínů
Chci slyšet slova
Chci slyšet slova
slyšet
a snad jim i rozumět
jaký by mělo smysl
Jako v životě
Pořezaná víčka
dávají světu
rudé šrámy
a načervenalé světlo
Říkám si, že ty...
Nauč mě
vidět zpříma
moc se ukrývám
do radostného bezpečí
Když...
Chci mít vkapse
vzmuchlaném kapesníku
výkřiky jako:
já budu žít věčně, pane učiteli.
Oprátky z rozumu
Zkoušeli jsme
střílet halířem
zpalce
až na cípy hvězd
Koncert pro ticho
Nemáme tváře
já ani já
vnadneseném oparu
vody po blesku
Miláčku!
Miláčku.
budeš se mnou spát
až mě začne
studit noc.
I tady šumí oceán
I tady šumí oceán
pod prsty ze tří přání
a sedmi hořkých dní
po kterých si přestaneme
Padal déšť
To bylo dávno
tehdy ještě královny
uměly pít
slzy znebe
Otče náš
Otče náš
jenž jsi na nebesích
poklekám do prachu
tvých cest
Bouřka na mostě
Možná blesky
možná déšť
a nebo taky ani jedno
slzy mraků
V katedrále v Remeši
Dnes nezvoní zvony
vkatedrále vRemeši
můžu tam klidně spát
a dýchat vzdálený hněv
Nebudeme žít
Pomůžeme si umírat
líbat na čela mrtvé Adamy
a poklekat u bran
jejich rájů
Láska
Utíkal jsem
před svištícími kulkami
a klepal se strachy
před štěkotem psů