Písmák Jedna cesta v noci
Jedna cesta v noci
„Sbohem,” řekla Mariella a zavěsila telefon, protože věděla že to její nejlepší přítelkyni naštve. Jako by musela každou volnou chvíli trávit s tím svým pitomým přítelem. A ani si nemohla udělat trochu času na svoji kamarádku. Když už navíc byly domluvené.
Nikdy
Skrze zapovězené země
Přes močály zatracení
Bych šel kdykoliv
Za jejím úsměvem
Temné Vyhlídky
Temné vyhlídky
Jsem sám. Tak sám, jak jen můžu být, v chaosu přesunující se divize.
Naskakuji na jedoucí náklaďák plný munice a náhradních dílů. Usazuji se na vratkou bednu s náboji a vytahuji fotku Claudie.
Špatný Den
Špatný Den
Světla. Vždycky to začíná světly. A těch je tu teď až moc. Jako létavice vmlze na nebi září stuhy raket poddýmovým příkrovem.
Slepá Ulička
Slepá ulička
Catherine. Jméno tak krásné jako ona sama. Bohyně krásy na prosté zemi. Kaštanový vodopád vlasů rámující její alabastrovou tvář.
Konečné Řešení
Konečné řešení
Teď, když se podívám na Zemi, nevidím její krásu. Blyštivé vodopády, monumentální velehory, svěží lesy.
Ne. Pouze zbytek lidstva.
Přicházejí
Přicházejí
Do nesčetných ozdobných hávů oděný Imperátor pomalu kráčel po zářivé jedovatě zelené podlaze svého paláce. Mířil ke skupince Vasariiů ze své vlády.
„Nic to není, takové věci se prostě stávají,“ pravil ministr pro kolonie.
„Ale tohle je už přes týden co snimi nemáme kontakt,“ hádá se místodržící Moirského sektoru „Megrede je nejzazší výspa Říše vmém sektoru.
Do Války
Do Války
Prologue
Můj příběh začíná roku 1798, či jak říkávali republikáni, v VI. roce republiky. Můj otec Gérard Verger byl zabit ve válce vEgyptě, pod velením generála Bonaparta, nyní našeho císaře Napoleona. Matka chvíli poté, co jí armádní poslíček řekl tuto smutnou zprávu, spáchala sebevraždu.