Písmák Nešťastná láska
Nešťastná láska
Připadám si jako vězeň vokovech vedený na popravu. Sám sem si ten osud zvolil, ale lepší smrt než život se srdcem ve dví zlomeným. Vždyť jako hora, když ji nažhavíte a polijete chladnou vodou, pukne, puklo mé srdce nešťastnou láskou. Proč tedy žít když již není pro co.
Zrození dne
Zrození dne
Je tma.
Všude přítomná, černá a hustá tma.
Ale jako vše temné má i tato noc svůj konec
Procitnutí
Procitnutí
Šel pustinou muž. Šel odnikud nikam. Stopy zanechané vpísku po pár sekundách zavál prach. Ten muž nemá žádné vzpomínky ani myšlenky.
Poutníkova noc
Poutníkova noc
Již se zešeřilo. Jen trochu světlejší odstín černé prozrazuje místo, kde zapadlo slunce. Je zima. Fouká ledový vítr a trhá listí, které se ošleháno podzimem na větvích jen slabě drží.
Podzim
Podzim
Včerejšek si odnesl vůni květin šířící se po rozkvetlých loukách. Jako vítr odvane zrnko prachu, odvál podzim letní dny naplněné sluncem a teplem. Jako člověk zestárne, zestárlo i listí na stromech, ze kterých ho rve studený, podzimní vichr. Jako duše člověka, který vše ztratil, který nemá nic jen rozervanou duši, tak vypadají pláně podzimem zmrzačené krajiny.
Osamělost
Osamění
Běžím zasněženou krajinou. Není ani noc ani den. Je časně ráno. Mrzne, mráz se mi jako ostří břitvy noří do tváře.