Otevři se
Tak se otevři
otevři se mi.
Proč nemluvíš,
já se ztebe zblázním.
První noc v léčebně
V autě
Cesta ubíhá za oknem jako film. Opírám hlavu o sklo a dívám se, jak mě míjí svět.
Tak co, jak je, bude to dobrý ne. Ptá se.
Jseš už velká holka
Tak, povídá mi táta,
už jseš dost velká,
proto ti chceme,
tady smamkou něco říct.
Navečer
Vzduch byl horký a nehybný. Stařec ležící ve své houpací síti si pomalu vsunul do úst balenou cigaretu a zhluboka natáhnul kouř. Sledoval při tom sluneční kotouč líně klouzající za obzor. Vzduch získával podivnou nazelenalou barvu.
Už se zase plním
Tak teda zrovna dneska mi vážně chybíš. Nevím proč dneska, protože těch nocí už jsem probrečela a nějak mi odplynuly a protože už taky vím, co jsi sakra zač. Myslela jsem, že už ta zloba odplynula a vztek a všechny tyhle věci.
Jenže asi ta láska pitomá neodplynula a já pitomá se toho držím pořád.
Neděle
Dneska byla hrozná zima. Inverze. Možná někde za Prahou svítí sluníčko. Při procházce na Vyšehradě jsme míjeli zahrádku, kde jsme vlétě seděli.
Na to kašlat
Tak já taky můžu
na to kašlat.
Klidně,
můžu jenom pít a spát.
Smutek a sen
Kapitola 1
Zase se mi zdál ten sen. Chodím po mořském dně a kolem plují obrovské velryby. Slunce proniká až ke mě, osvětluje ty gigantické stíny. Jsou majestátní a jak se na ně dívám cítím čirou radost.
Poprvé
Je jí semdnáct let. Navštěvuje druhý ročník střední zdravotnické školy a začíná pomalu tušit, že zdravotní sestru asi dělat nikdy nebude. Dochází na praxi do nemocnice Na Slupi, na internu. Před pěti lety vté samé nemocnici jenom na jiném oddělení zemřel její otec.
Terapie na jaře 2006
Vzpomeneš si, jaký byl tvůj muž, když jste se brali.
Oknem proniká do místnosti slunce a hladí zeď za Arnikou, mojí terapeutkou. Venku je nádherně. Dala bych si pivo.