Poháněn touhou
Poháněn touhou po vlastnictví okamžiku
Cestoval bych až bych brečel
A v hlavě tolik otazníků
zda všechno má svůj účel
zklidnění
a potom přišlo sklidnění
a všechno bylo zelené
a lidé dříve šílení
pozorujíce nebe
zit
A proste jet
A cejtit jaro jak tebou probiha
A cejtit pohled kterym na tebe zira
A byt rad ze jede s tebou
vlak
Je to tady.
Vidím končit koleje.
utíkám na konec
jsem v posledním vagónu
kdo z koho
až jednou procitne
onen zžíravý
možná že pomine
období churavý
dětství? Mííí
tlaky v hrudi
stesk i radost
kdy to zmizí.
Cítím tě všude
stěžuju si...
klopýtám a ty mě zvedáš
klopýtám, padám k zemi
klopýtnu a ty do mě strkáš
tak klopýtám a padám k zemi
ztroska
zrazoval
zrazoval by nebyl zrazován
zrazoval
zrazoval sám sebe
medicína
Jen mý spálený prsty
který hojíš
na sinusoidě pocitů.
. co trčí
pouta
proč vždy cítí řemen
když je mu zrovna nejlíp
proč chce se zbavit břemen
co snažil se je nabýt
hybatelky
ale vy nevíte
ty mocné tlaky hrudi
co činíte
ta oblaka tichého tichého hněvu
Ta? Hle!
jen věděl tohle
že neví tamto
a měl toho takhle
mohla za to tamta
Tíha váhy
Vážu.
Vážu a převazuji.
Když však zvážím kolik vážím,
vážu a převazuji.
STOPařka...
ty si prostě myslíš,
že si jen tak přijdeš,
když se ti to zlíbí
a pak si jen tak zmizíš
jak vyhaslá hvězda
a v noci hledáš světla
abys byl jedním z nás
však než přijde ráno
tak jdeš spát
na popel...
Z přízraků cest
kam chodíš pro odpuštění
se prohlubuje jáma
tvého já a ty
Spontánní cesta
Spontánní cesta, co je víc. Když do posledního momentu nemáš páru, co bude dál, ale víš, ty si to uvědomuješ, že můžeš, cokoliv tě napadne. A pak tě to napadne a ty to uděláš a vydáš se na trip, kterej ti nabízí svý laskavý láskyplný paže a celýho tě obejme. A ty jenom koukáš co se děje a cejtíš a vnímáš každej zvuk a každej pach, kterej se kolem tebe mihne, a seš volnej.
z mýdla
zase letím
kol rozkvetlé louky
neobtěžuji se smetím
kašlu na předsudky
zase ty?
to musíš být ty
přišla si mě zachránit
prodloužit mi dny
probuď ve mě klid
bubina
okamžik je jako bublina
lehce se nese noční oblohou
pod tíhou hvězd a měsíční záře
a ty, ty tam jsi
Vpřed
to všechno o čem dřív byla řeč
postupně vyplulo
bez předchozích signálů
na světlo světa
Kdyby
Když ontušil
on si moc dobře uvědomoval
oncítil
ba dokoncevěděl
fůůů
a nasaj ten vzduch
a hebký světlo noci
a koukni se ven
a dýchej ty stromy
Místo
a tak se pomalu plní to místo
kterýho nabízíš čím dál míň
zkoušíš a snažíš se jít na jisto
a hledáš jen ten správnej klín
Řasy
Přes to přeze všechno
že ledy se hýbají
a život jde dál
přes to přeze všechno
Polarita
Kurňa tak se na to koukni
můžeš bejt vůbec naštvanej
můžeš bejt smutnej
když je tam tak hezky.
Sen?
na moc si nevzpomínám
pamatuji si jen útržky
vnímám svoje prožitky
něco co vzniklo z ničeho
Uvnitř
připadám si jako by mi někdo umřel
sedím v koutě místnosti a už hodinu se v tom rejpu
není to klišé, je to smutnej fakt
horší by snad bylo jen
Supi
Jsem v pasti.
a nebo si tak připadám
všude je mlha
cesta se zdá úzká
Bod ZLOmu
a tak jsem se ti zamyslel
má tohle všechno smysl.
a tam vzniknul ten problém
a tam to všechno končí
kafe
Ty jsi jako kafe
dodáváš mi sílu
a pak se vzdálíš
a já tonu ve svém splínu
Bum bác
kredity budou stačit.
jak v které galaxii
v uších mi zní ozvěna
prasklého motoru
čas
ve vlnách se hýbe čas
po křivkách kolísá
ve stínu nového
před světlem současna
odcizení
řada němých tváří
smutek střídá beznaděj
v očích pláč
brady pevně vztyčené
Kudy
ještě neodbyla dvacátá
a začínám cítit pohledy odborníků
co mě soudí shora
ve svobodě mám dvě možnosti
Jen o co tu neběží...
Teď letím do vesmírných dálek
přemýšlím o pravdivosti pohádek
o reálnosti výmyslů
i o šestém svém smyslu
Promotér
Něco jsem ztratil
asi po cestě
něco jsem ztratil
jsem v jinym městě
Neb dnes je prostor k létání
Ty jsi kdesi v dálce
necháváš mě snít
všechno je dobrý
a já to dejchám
Nález
pusťte me ze želez,
nechejte mě jít
svobodu jsem nalez
a v ní božský klid
zas jsem dlouho přemýšlel
zas jsem dlouho přemýšlel
zase mi to trvalo
na přítomno nemyslel
a tak to taky dopadlo
žij
pokračuj a nepřestávej
svět je krásnej vstávej
den skončí začne novej
nahoru se drapej
melouny
našel jsem svou vizi
chci prodávat melouny
jenže teď jsem busy
vydělávám melouny
?
to se takhle jeden ptal
a jak se tak ptal
stalo se mu, že se doptal
a pak se přestal ptát
Müsli
to si takhle myslel, že myslel
a přitom nemyslel
když přehrávala se mu ta nahrávka
tíha jeho okolí
výron
v dlaň tvé ruky doufajíc
ve chvíli, co možná nikdy nenastane
čekajíc na moment jiskry co potok brázdí
Pohled co ukotví nám srdce
stop
ležím vedle tebe, co ležíš vedle mě
proplétám ti vlasy, dech zrychluje
prst po páteři sjíždí níž
cítím tvůj tep, co děje se víš
beze slova
byl jsem tam a ty už s byla pryč
nevěděl jsem co ti na to říct
tak neřekl jsem nic
odešel jsem beze slova
Neposlušný
„Na co bych dál žil. “ řekl si, podíval se dolů, nadechl se, roztáhl ruce, zavřel oči a ladným pohybem převážil své tělo. Vítr mu svištěl kolem uší, jeho účes již nebyl dokonale upravený, znovu otevřené oči slzely náporem větru, věděl, že mu zbývá už jen pár sekund života a přesto se usmíval. Dav nadšený, tím, že má co řešit, postávající vpůlkruhu před budovou vyjadřoval své vesměs stejné emoce slzami, nevěřícnými výrazy i opovržením.
smulča
v dešti jsem se procházel
a neměl k tomu důvod
sám sebe jsem nacházel
ač neznám svůj původ
těžko
težko přirovnat se k něčemu
cítím se divně
cítím se nezařaditelně
ztrácím paměť