Kolo života
„Vem si žváro“. „Dík“, odpověděla hrubě křehká zrzka, která neuměla kouřit. Pavel se jí díval na rýsující se bradavky pod trikem. „Na, kuř“, řekl, zatímco dívka se natočila tak, aby ji neviděl, že to neumí.
Zraněné ptáče
Země je krásné místo knarození, pokud ovšem neberete štěstí jako každodennost a žijete pro tuto chvíli, ne pro budoucnost či minulost. Často myslím na zraněné ptáče, které létalo vzduchem, odolávalo síle větru a já díky němu byla šťastná, nyní ale ptáče necítí můj dech, moji podporu, je samotné a bojí se zemřít. Takto i já prožívám denně každou chvíli naplno a žiji díky okamžiku samotnému, nejdu za cílem, vždyť cesta ptáčete byla hezčí než jeho osud.
Jsem všechno co mohu být, nic víc a o nic méně.
Krajina mého snu
Krásný den se již vmé mysli odehrál, teď tiše a pokorně usínám ojedinělá nad sama sebou… Hudba mi zní vuších stejně tak tiše jako vánek zesmutnělých stromů. Klid mnou prochází jako čirá voda, tak spanilá a čistě krásná, dává mi sílu žít.
Stromy se nade mnou sklánějí a šeptají nejniternější myšlenky. Zdá se, že zpívají tak nádherně a čistě, že můj duch jásá nad krásou všeho nepomíjivého.
Tanec mého života, hudba mého srdce..
Stojím nad zrcadlem, sama se odrážím na sličné nahotě mého já. Odvážné chtění, mladá nespoutanost a radost zmoci ovládá myšlenkami onoho tanečníka, laskavého, nehodící se do našeho světa, snad pocházejícího zchimér. Hloubku podmanitosti vkrádám tiše do teskných nocí, zaplašených ohněm víry, vždyť kdy jindy může člověk přemýšlet. Vcházím vroucně dál a tesknota zdá se zhlížeti vjeho očích.
Cvičebnice
Krásné to trochu je,
když se sejdem na cvičišti,
ale radost miluje,
všechny činky na bojišti.
NEvinnost
Jen však pohleď úsvit nadevše,
pokud mojí krví jsi,
tyto básně z hrdla mého,
bez ustají lijí si,
Nereklama na kapelu
Jako bych neležela s nudnou učebnicí dějin na posteli, ale byla na tom nejlepším místě, které můžou lidské smysly uzřít. Pro potěšení si zapaluji vonné tyčinky a pouštím své oblíbené cédéčko hudby. Připadám si jako v dávném orientu, provoněném dřevitou vůní, stejné dřevěné nástroje vnímám s takovým nadšením, jako kdybych ji já sama hrála. Mé uši z dálky slyší jemné zvonění, které se ztrácí v tepavých melodiích.