Písmák Tenkrát poprvé
Když jsi mě poprvé pohladil
a odcházeli jsme spolu na zámek
Můj život se do růžova proměnil
Byl jsi můj učitel, i když bez známek
Sen
Šla jsem po louce
a utrhla sedmikrásku
Pak utrhla lístek, dva a
uviděla v kdvítku mou lásku
Podmínka
Nemám už nic, co mu dát
On stejně umí jen bolestně brát
On byl ten, který vždycky přišel
usmál se, využil a zase odešel
Zamilování
Když nejsem s tebou, je mi smutno
O to vzácnější jsou pro mne chvíle s tebou
Najednou mám v hlevě krásně jasno,
bez tebe jsem měla náladu šedou
Je to v pochopení
Mám tě ráda, ale jsou chvíle,
kdy nevím, co si mám myslet
To není v síle,
ale v pochopení
Láska za temného večera
Je večer vlahý a tajemný
Shlížíme lesy z naší rozhledny
Sedíme docela blízko sebe
Nad námi visí namodralé nebe
Vzpomínka
Když jsem poprvé řekla: \"Miluji Tě. \",
kolem prolétlo babí léto
I pavouček cestovníček mě dávno opustil
a tak, jako i léto odešlo bez rozloučení,
Proč ???
Proč láska tak strašně bolí.
Proč srdce mi steskem puká.
Proč slzy mi teď tváře solí.
A proč nemůžu už dál.
Nechte ho být!!!
Za mlhou hustou jak dým,
usíná a hřeje se tím,
že poznává, co já už vím
Nechte ho být .
Ztracená láska
Květen je prý lásky čas,
říká se dávno,
ale ti, co zklamaní jsou,
rukou nad tím mávnou
Nejhorší z mýho života
Líbal jsi a hladil mě něžně a jemně,
tak krásně tulil jsi se ke mně
V tšch chvílích jsem si přála zastavit čas
Nepovedlo se a já tu chvíli chtěla zas
Něšťastná láska
Miluji tě, ale nevím, jestli smím
I když vlastního chlapce nemám
I přesto všechno jen o tobě sním
a stále tě před očima mám
Cas
Až jednou pochopíš,
co život ti dal
Ze čas je tvůj nepřítel
a někdy i král
Zamilovaný déšť
Dívám se přes okno
a vidím, jak první kapky
padají na sklo
Venku je parno
Život
Byla sama,
smutná a nehezká
Každý jí říkal ošklivé, malé kačátko, jako v pohádce
Nevzdávala se naděje, že najde svého prince
Láska a zklamání
Proč to tak bolí, mít někoho rád,
zcela mu věřit a o něho se bát
Co je to láska.
Možná je to cit nebo jen sen,
Mám o tebe strach
Otevřel bránu a v dešti spěchal
do svého hnízda - do kostela
Ke kříži klekl si, ústa mu oněměla
Srdce mu bušilo, oheň vzplál
Země mých snů
S vůni jitra slunce vstává,
Sen mi zmizel stmou,
Prahu rána sbohem dává,
Snoční oblohou
Nezapomenu
Proč smrt si hrála s životem tvým.
Proč. Proč mi tě už nevrátí.
Když jsi tu ještě byl,
vypadalo to na celý život,
Proč jen jsi mi lhal?
Já jsem teď sama a ty jsi teď sám,
Co já bez tebe dělat mám.
Mám se zase smát a být veselá.
Mám být ráda, že jsem sama zůstala.
Snubní prstýnek
Zaèalo léto. Pro Kristinu léto jako každé jiné, jen s tím, že je zase o rok starší a úspìšnì dokonèila 3. roèník konzervatoøe. Kristina je devatenáctiletá vyšší plavovlasá dívka, ale dosud je sama, nemá a ani nemìla pøítele, protože ještì nepotkala toho pravého.