Písmák Železní
Oblohou se rozneslo ostré ptačí vřísknutí. To mocný orel rozpínal svá mohutná křídla vysoko nad kopcovitou krajinou posetou rozlehlými lesy. Nechával se volně unášet větrem a pozoroval svým bystrým zrakem dění dole pod ním. Sledoval ten divoký kraj jako vševidoucí oko boha.
Rub a líc
Pohanský bůh seděl shrbeně na trůně ve svém nebeském paláci nesčetných sálů a o čemsi zadumaně přemýšlel. Setrvával tak již snad několik století, či snad pouhopouhou minutu. Šedivou hlavu mu zdobila zlatá přilbice, posetá bezpočtem drahokamů různých barev a velikostí, které jako oční bulvy neustále mrkaly a slídily svým pohledem po veškerém dění. Bůh natáhl svoji šlachovitou paži obdařenou sedmi prsty a zdlaně mu rázem vyšlehl modrý plamen.
Čarodějova věž
Na Černé hradiště se pomalu snášel večer a zakrýval přístavní královské město svým šarlatovým pláštěm. Přelidněné ulice se pozvolna vyprazdňovaly a všudypřítomný ruch se pomalu vytrácel. Městské stráže rozsvěcely na Královské promenádě lampy, aby tak zachovaly alespoň jednu ulici osvětlenou a relativně bezpečnou. Tato dlážděná tepna se táhla od hlavní brány, celým městem skrz Pavučinu až do přístavu.
Myšlenka II.
To co hledáte dnes,
najdete zítra,
až budete hledat něco jiného.
Myšlenka I.
Člověk by se měl v rámci dosahování štěstí
pokusit obklopit se lidmi, kteří ho chápou,
ale zároveň se snažit pochopit lidi,
kteří ho obklopují.
Ragnarok
Již rozbil zemi Thor bůh hromů
a nastal čas kdy povstanem z hrobů.
Už slyším Roh z Asgardu znít.
Všichni jsme vzhůru, teď nesmíme snít.
Cherubín a Démon
Slunečný letní den se pomalu chýlil ke konci a majestátné slunce pozvolna předávalo korunu vlády bílému měsíci, jehož bledé paprsky za několik chvil dopadly na celý širý kraj. Malé městečko, vkrajině lesů a skal se ležérně ukládalo kspánku, včetně strážného u brány, který ve své maličké vrátnici už notnou dobu klimbal. Teď večer neočekával již žádné pocestné a všichni otrapové a žebráci mu mohli být ukradení.
Zpoklidného dřímání ho však vytrhlo hlasité zabušení na vrata.