Písmák Mlha
Spokojenost je sama moudrost zborcených iluzí z prázdnoty, jež svíráš v dlani. Kam s nimi poběžíš, na co ti budou v zoufale tápajícím víru nedokončenýchmyšlenek. S povinnosti lžeš a vybíráš kruté daně zatoulaných snů. Z ladného modře tmavého sametu spřádáš zbytečné verše největší poezie a pláčeš perly bolesti do měkkých podušek z labutího peří.
slepá
Za starodávným oprýskaným zrcadlem
za bílým nebem modří zvlněným
s uspěchaným srdcem
s pocitem zasněným
Echo
lehkomyslný pláčkvěty opilévíly
mě trýzní
bojím se jen, že jí bílé akáty
protly vaz
NADĚJE
A zbude ti jen síla,
zavřená v uloupené perníkové chaloupce.
Můžeš se jít vycpat
a strčit hlavu do písku- má Milá.
nemá
Umírám touhou po spatření neviditelného. Toho jež skrývá svou tvář před ohnivými blesky pokušení. Mlčím a skládám své poklony nejzazší moudrosti. A právě zde vím, že žiji.
Nevlídné to obezření
Surovost
Z nešťastných dómů chrčí opožděné vokály,
které spolu s Vámi
do otevřené jámy
padají.
Kruh
Stojím mezi zdmi - metr na metr - a výškou kam nedohlédnu. Pode mnou podlaha a strop - zmínil jsem se, že ho nevidím - je složen asi
z čistých mraků. Chvílema stojím pak si sednu a v oprýskané omítce
vidím siluety života, jež byl mi odepřen. A k odchodu ,, z týdle prdele",
mi pomůže jen sen.
Šedé myšky
Popálený
Unášet dál nechávám se nocí lenivou.
A těším se až do klína temnoty snese se mé zohavené tělo.
Pak čistý sám sobě si připadám. A z té slepé chvilky
jsem šťastnější než ze slunného rána.
Zrada
,, Zrada, s kterou křičíš - je tvá. Zrada, s kterou mlčíš - je ostatních. "