Ahojky lidičky
Po dlouhé době opět napíši pár řádek,aby se mi tu neudělaly pavučiny. Asi se divíte,proč jsem se tak dlouho neozval. Jelikož, nýbrž a protože(promin Barborko,že používám Tvou frázi) jsem vstoupil do jedné příspěvkové organizace,kde spolu lidé komunikují řvaním. Pro ty,co jsou pomalejší prozradím,že zrovínka vykonávám základní vojenskou službu.
Epické snění
Opět srší ze mě epika,
co přes papír se Tě dotýká,
vrátím se tam, kde vládne antika,
vrátím se v době, kde rozum nic neříká.
Kytička fialek
Kytička fialek ukrytá v mechách,
není snad hezčí kytička v Čechách,
roste tu pro oči neznámých lidí,
co k tobě přivonět zatím se stydí,
smutek
"Můj" příběh všichni znají,
Romeo - toť mé prokletí,
smutná Julie lásku tají,
nedosáhne k ní mé obětí.
Vymetač nesnází
S rukama od sazí,
Nohama v popílku,
Vymetač nesnází,
Vkročil do hotýlku,
Metro - 2
Dvanáct korun co je dnes,
za to ti nezavyje ani pes,
na lístek k metru já házel bobek
ted truchlím na ztrátou dvou krásných stovek.
práce
když usnu v láhvi od vína,
pustím si orchestr - z kravína,
a poslechnu si pravdu celou,
co ti lidé o mě melou,
Metro
Můstek - každý den má nástupní stanice,
už znám snad všechny ty ušlapané dlaždice,
co společnost dělají našim krokům,
co slouží jak postel nějakým cvokům.
" Ochránce"
Jdeme spolu my dva – já tvůj ochránce,
beru si tě pod bundu, když mraky hází plivance,
třese se ti tělo, ale chceš se smát,
zima ti to nedovolí, zuby začnou drkotat,
divná rasa
silnice jak mrtvý studený had
sleduje každý můj kilometr
vystrašený schovávám se v jeskyni
co na čtyřech kruzích tancuje
král
Lesklé dřevo uvnitř ticha,
stojí tu tak ospale,
pianista v žasu vzdychá,
převlékl se do krále.
pár
V milování je mnoho tváří,
když dva se spolu páří,
a dílko se vskutku daří,
nehledě jak jsou oni staří,
Miluji tě
Díky že rty mé k svým si sála,
Díky za tvé vlídné přijetí,
Díky, žes u mě vždycky stála
Díky tobě mám lásku v zajetí.
milování
když slovo stane se láskou,
a láska slovem,
tak já s intimní maskou,
stanu se bohem.
pisemka
Ve třídě zas houfy vysmátých tváří,
písemka po ránu úsměvy sráží,
pod lavicí rychle sháním taháky,
po oku sleduju ty šprtící koumáky,
oči
oči
zelená tráva v jaru,
zelená va stole v baru,
zelená má škoda 105,
zpověd
Utvářím svoje roky prožitý,
dny,týdny,měsíce,
v život slepí se,
není přeci tak složitý.
setkání
Sny se rodí jak na běžícím páse,
Pocity stopuji na železniční trase,
Že by zpoždění – mě teď zdá se.
Tělo třese se jak osika,
jogurt
Když lžička boří se do tekutiny,
její barva stejná jak vlčí sliny,
nabere kousek obsahu,
a přiblíží ústům k dosahu.
Už mizí pryč Johanka
Žhavě zakousnu se do tabáku,
nohy nechám ve spacáku,
rozepnu zip ve stanu,
pst - at nevzbudím Johanu,
ty vzpomínky
Výkřik do tmy plné ticha,
. jen budík pravidelně tiká,
pot stéká mi z mokrých vlasů,
chci ale nemohu vydat kousek hlasu.
bez názvu
Deska pomalu svou melodii hraje,
touha ve vzduchu dala by se krájet,
navzájem ze sebe strháváme oblečení,
její nehty na zádech v drápy se mění,
vysvobození
Sen tiše odchází,
a nikdo se nedoví,
co v srdci zanechal,
co ten sen znamenal.
polibek
Tvá ústa jen pro mě si vyhradila,
svou otvírací dobu,
cedule na dveřích ještě se chvěla,
vstoupil jsem-prý naučí mě tomu.
pozdní večer
Je pozdní večer.
V rádiu smutná melodie hraje,
a já si čtu Máchova máje,
rodiče zas hádají se v obýváku,
přání
Chtěl jsem ti dát zlatej měsíc,
ovázanej bílou šálou,
nebyli to kecy,
miloval jsem, a né málo,
druhá šance
Byly jsme na lásku dva,
byly jsme dva, ty a já,
ta nádherná věc - tak skutečná,
kotvila blízko,
"normální den"
Točí se mi hlava - ale není to úžeh,
je to pouhý pomatení mojí mysli,
zas novej přírustek má moje kůže,
a v plicích chybí kyslík.
láska?
Zase na tvou fotku se dívám,
dneska už aspoň po stý,
i z toho papíru já tvou lásku vnímám,
jsem zamilovanej-je to tak prostý,
rohlík
To sousto, co v krku mě pálí,
co sucho v puse mi udělá,
tajemné zítřky schované v dáli,
opiju v dnešek rohlíkem z popela.
probuzení
Bílý stěny, bílý pláště,
co se stalo, kde to jsem,
vzpomínky se rozprchy jak kapky deště,
při myšlení náhle jsem unaven,
den D
Tenkrát v Normandii den D tomu říkali,
tisíce mladejch kluků bylo za den v prdeli,
z každýho člunu aspoň pět,
německej kulomet každou dávkou smet.
pro Petulku
Chtěl bych být každým paprskem,
jenž s prvním ranním rozbřeskem,
se dotýká tvého bříška.
Ctěl bych se naučit v tobě číst,