Mlýn
na housle rezavý pant
zavrzal netýkavkám
další krok otevře
prachu ústa
Když příliš mluvím
rychle se stmívá
jako když zastřelas okno
aby nás neviděli
moře hučí cosi o necudnosti
Ceztou ze školi
dech země stoupá do korun -
porno v přímém přenosu
rty mne zebou
černobílo na řasách
Nezemská v rukách
dozrává obilí –
ještě k večeři
je země teplá
času na dvě dlaně
Blíž podzimu
odkvétají hořce
a blednou závistí
pod barvou jeřabin
ze tvých ňader
Poblíž a na ústech Mekongu
Těžko někomu zprostředkovat atmosféru země filmem, natož jen perem, či fotkami. A ještě těžší je tento úkol u zemí, ve kterých není tolik patrný moderní pokrok. U zemí, které si už po staletí drží své tradice a jejichž kulturu jen stěží může pochopit člověk, který v nich žije dlouhá léta, natož někdo, kdo jen chvíli hltal všechno to neznámo ve snaze rozšířit si obzory. I přes tyto nesnáze se vám pokusím na následujících řádcích přiblížit něco málo z toho, co jsem během deseti dnů cestování po Vietnamu viděl a zažil.
Sagrada Família
chrám Svaté rodiny -
zástupy poutníků
bez úcty, bez víry
špice, dláta, zubáky
Zlatnictví
navečer
slunce otevře zlatnictví
v korunách palem
ve výloze
Medúzy
kloboučky medúz
mušle na slunci
hřebeny vln
led v kelímku
Bezbarvé haiku
smutní orchidej -
hlístník odpudí zjevem
dnes bez líčidel
Po střechách
pohled za světlem
co prodává zvuk
i tvůj hlas
skrz oka sítě
Děti
schovávají se
za tváře jiných
s žízní po kráse
upravených fotek
Zlozvyk
zouvám se
do oblečené nahoty
po pás natáhnu
hodinky s řemínkem
Volby
kejklíři na niti
kráčí nebem šapitólu
nad jednotvárností
rukou
U doktorky
Sedím takhle v čekárně,
zase po strop narvané,
černočerná vyhlídka -
každoroční prohlídka.
Po boji
stany vyhaslých svalů
drancují křídla kavalérie
až do snů
nářek polnic
Dělník
lámu okvětní lístky
chlebu co barví se věkem
a hlad mizí ve váze
bez nadváhy
Po ulici
rudnu kolem Erotiku
v náletu topolů
chytám pyl za skly
z optiky
Zítra?
klaun pohřbu
zítřejší skutečnosti
pod uschlou jabloní
čeká na jablka
Atlas mraků
tu pole cirrů
já v brázdách nebe
počítám slunečnice
pod profily
Tříšť
Ohýbám myšlenky
hlavních lan sítí
do ledové tříště.
Den plave pod motivy ledu,
Pat agónie
po večeři
nabídnu depresi kávu
správný hostitel
chytám sůl
Milenecké paradigma
receptory galaxií
hlásí kontakt
pixely vzrušují
můj hlas
Motiv v motivech
zachumlán po klíče
v rušivých motivech
rozepínám šev
Paní snů
Jaro
Zlatá pěst Dubna
na zelenavé dlani
skrývá ptačí zpěv
Voda kvete v trávě
Medvídek
Jednáš bez obalu.
To já neumím.
Jsi sladký,
naivně šeptáš.
Luxak
Bublujeme brčky
v mělkých hlubinách.
Máš ráda lechtání.
Sleduješ napadlé chmýří
O človíčkovi
Dřevěný půlměsíc
nad rohem pokoje,
v něm šuplíky
začmáraných snů.
Bez
Jsem bez nitra.
S věkem vyhnívám,
plevel nehodný dam
Chcete růže.
Páté přes deváté
v posledním světle
peláší po stěnách zebry
a my
ztrácíme se v šeru
Marcipán
Jsem jen malý pán
zcela pohlcen hrou
a tak, pro tebe,
na dobu přechodnou,
Les
Život nabízí běžnému člověku mnoho krás,
srdce každého tvora bývá okouzleno půvabem.
Pro mne, stejně jako pro některé z vás,
krásu největší má žít život svůj spolu s lesem.
Samota
Tma, všude jen černota tísnivá,
i světlo lamp tiše pohřbívá,
ticho troufalé hlučně křičí,
a lidstvo, všechno lidstvo mlčí.
Jsme
Ruka má zvědavá nedá si říci.
Bloudí po křivce tvého boku vzhůru,
Jsouc lavinou z hřebenu se valící,
Vstříc kopcům s vůní zázvoru.