Písmák Jenom si vzpomeň
Na ropné plošině
v pouštní pustině
Plápolal oheň
jenom si vzpomeň
Zavřete oči
Zavřené oči
spadla mi víčka
Má ústa mlčí
pohasla svíčka
Cesta
„Dělej, nebo to nestihneme. “ vykřikl Joe a utíkal za rozjíždějícím vlakem. Natáhl se po držátku a vyskočil na stupínek u dveří. To už se blížil Henry, za zuřivého funění naskočil do vlaku.
Snění nezabíjí
Utíkal potemnělou předměstskou ulicí. Nevěděl, proč vlastně utíká, ale věděl, že musí. Cítil, jak se ho zmocňuje strach. Ohlédl se za sebe, ale jediné co uviděl, byla prázdná silnice.
Letní večer
Klíč zarachotil v zámku, jak pomalu odemykala dveře koupelny. Závan větru jí zabloudil pod osušku, ovinutou kolem jejího nahého těla.
Před sebou na zemi viděla vysypanou cestičku z okvětních plátků rudých růží, které osvětlovalo mihotavé světlo jediné svíčky, hořící na pracovním stole.
Cestička z lístků ji zavedla až do jejího pokoje, kde na ni pod dekou čekal ON.
Život není fér...
Všude byl klid. Tak klidnou noc už dlouho nezažil. Bylo to svým zvláštním způsobem příjemné. Jen tak stál, nikde ani živáčka, jen vítr si sním trochu pohrával, když profukoval konstrukci starého, rezavého mostu.
Hitman
Vzbudil se. Nevěděl, kde byl. Nevěděl, kdy byl. Když se to tak vezme, nevěděl nic.
Stezka odvahy
Bylo to uprostřed noci. Dveře se stichým zaskřípěním otevřeli a dovnitř vstoupily dvě temné postavy. Nikdo vchatce to ovšem nezaregistroval. Jedna zpostav jí přiložila ruku na pusu a druhá jí přidržela ramena.