Touha po věcech, které už mám?

Různí chytří koučové a motivační řečníci a spisovatelé a jim podobní, často zmiňují, že lidé pořád vživotě na něco čekají a očekávají od toho, že pak jim bude lépe. Např. až se vdají, až se rozvedou, až budou mít děti, až děti odrostou aosamostatní se, až se dostanou na tu školu, až ji vystudují, až budou více vydělávat, ažbudou mít lepší práci, ale třeba jen až bude lepší počasí nebo až horka poleví a začne konečně pršet. A ti chytří koučové a motivační řečníci říkají, že takhle člověk celý život jen „pročeká“.

22. 10. 2020
0
3
277
Úvahy

Úklid

Má drahá přítelkyně,
začala jsem si doma intenzivně uklízet. Myslím tím vyhazování starých věcí a dávání si do pořádku prostě všeho. Včera jsem vyhodila dva odpadkové pytle svého oblečení. Většinou jsem to dala dokontejneru charity, něco i přímo vyhodila.

21. 09. 2020
1
3
293
Úvahy

Today and Morrow

Někdo by ho mohl považovat následující text za pesimistický, obávám se ale, že je spíše realistický.
Krize ve společnosti je teprve vzačátcích a to i mezilidských vztazích. Lidé totiž obecně dnes nejsou perzistentní, tedy odolní, vytrvalí, nemají trpělivost a už dávno neumí snášet nepohodlí. Všechno mají teď hned, když to chtějí, a neumějí si počkat.

21. 03. 2020
2
4
422
Úvahy

Jenom myšlenka

Včera jsem četla na internetu rozhovor s nějakou 92letou psycholožkou Edith Edger, která přežila koncentrák. Říkala tam, že člověk vtěžkých situacích by měl mít schopnost přestat si klást otázku „proč já. “, ale spíš se ptát „co teď“. Uváděla, že když byla vAuschwitzu, měla na výběr, buď dopustit, aby se nechala okolnostmi smýkat, anebo se pokusit se s nimi vypořádat tak, jak přicházely.

25. 02. 2020
6
4
428
Úvahy

Bezbranná?

Večer. Mé tělo ve vaně.
Proč připadat si bezbranně.
Že jeho ruce na mne sáhnou
a do děje mě zase vtáhnou

28. 11. 2016
0
0
635
Vázané verše

Vzpomínka

Ležím na špinavé zemi,
a cítím tíhu dvojnásobné gravitace.
K životu mi mizí jakákoliv motivace.
Cítím zhoustlý vzduch, který se snad nedá dýchat ani,

28. 11. 2016
1
1
649
Vázané verše

Mail od Radky

Chtěla bych někoho využít.
Už nechci být hlupačka věřící na lásku a podobné kraviny,
trápící se tím dlouhé hodiny,
dlouze píšící o tom své dlouhé blbiny.

23. 11. 2016
0
4
640
Miniatury prozaické

Pocit

Vítr, spadané listí, havrani, pocit prázdna a já.
Zmrzlé ruce, šlápoty ve sněhu, pouliční lampy, ticho půlnoci na maloměstě, pocit prázdna a já.
Voda, na chodníku všude samá voda, slunce, zelená, modrá, žlutá, skřivan, pocit prázdna a já.
Slunce, parno, dlouhé večery, šumění lesa, jahody, smích kolem mě a já.

22. 11. 2016
2
3
667
Miniatury prozaické

Mé dny bez Něho

Mé dny bez Něho
Cítím se dnes v klidu. Dávám prostor mému novému kamarádovi, s kterým sdílím své dny. Aten kamarád se jmenuje Smutek. Vykládám si s ním.

11. 11. 2016
5
3
581
Miniatury prozaické
Nahoru