Písmák Dívenka v červeném
Dívenka v červeném dnes slavila svůj svátek. Den to byl hezký, spoustu lahůdek, chuťovek, babička s dědou, celá rodina- zkrátka jak se sluší a patří. Tento den však pro ni byl v něčem zlomový. Byl to den, kdy pomalu začala ztrácet své dětství, začala vnímat, že něco není v pořádku.
Sny a sníčky života
Často mívám pocit, že jsem se narodila ve špatné době. Možná ne ani tak době jakože teď nejsem ve věku, který by byl pro mě vyhovující, jestli se to tak dá vůbec říct. Ano ano, názory, že nejsem normální a měla bych si užívat svého mládí, párty s kamarády, život ve škole, jistou volnost, už jsem slyšela mnohokrát, proto o tom už nemluvím, jen píšu. Každý máme přece právo cítit se tak, jak chceme.
domov.
Domov, co to vlastně.
Význam slova domov se pro mě v posledních pěti letech rapidně změnil, k lepšímu nutné podotknout. Domov pro mě vlastně dříve domovem nebyl. Bylo to místo, kam jsem se denně vracela a kde jsem žila.
Dvě oči, avšak otevřené jen jedno?
Včera večer jsem měla s kamarádkou podivný rozhovor. Řešily jsme malé i velké problémy, myšlenky i sny. Ona však řekla něco, co mě zarazilo a donutilo mě to přemýšlet. Chtěla bych se o tom s vámi podělit, protože mě samotnou zajímá názor dalších lidí.
o ničem, o všem
Občas ustrnu, zamrznu a přemýšlím nad smyslem existence, nad smyslem bytí. Procházím se parkem, ulicemi či samotným městem plným lidí a myšlenky mi skáčou v hlavě sem, tam a pořád dokola.
Proč právě já jsem já a proč právě Ty jsi Ty. A kdo o tom rozhoduje.
Pomalu mi táhne na sedmnáct
Jo, zní to vtipně (sama se tu nad tím ušklíbám), protože to není nijak extra vysoký věk, ale každé číslo navíc na vaše narozeniny je podle mě jakýsi pomyslný krok vpřed nebo vzad. To už záleží na člověku, kam se rozhodl jít, protože je to jen naše volba, jaký směr zvolíme. A každý občas nepoučitelně couvá a zároveň kráčí vpřed. Jsme nevypočitatelní, jsme lidé.