Písmák ROZJÍMÁNÍ
Slimáčí čára se ve slunci leskne
kam se ten chlapík žene
do potom pro vzpomínky teskné
pro touhy pro cosi promarněné
UBOŽÁCI
Prostřeli stůl
ale nenašli svíce
všeho bylo půl
už neměli více
RUKA V RUCE
Ruka v ruce
dítě nachází bezpečí v dlaních táty a mámy
vy jste tu se mnou
a já s vámi
PAPÍROVÝ DRAK
Papírový drak
letí do oblak
na předlouhé niti
zmaminčina šití
SOCHY
Stojím tu bez možnosti pohybu
a tolik bych se jí chtěl dotknout
Jenom dívat se mi nestačí
a ona je přitom tak blízko
ACH JO (podzimní)
Chladivý podzime
ženy jsou opět více oděné
my muži rok co rok prosíme
ještě né ještě né
SLOVO
Odešlo poslední slovo
a přišlo dokonalé ticho
mezi nimi se schovala pravda
nikdo ji nepochopil
PROSTÝ PŘÍBĚH
Našla ho ve vzpomínkách
jež se vracely jako teplo po zimě
ač sama a všemi opuštěná
to teplo je milé a dává sílu žít
TĚSNĚ
Kdo kde nechal velké oči
když už se nedaly nést
proč víčka se přes ně zavřela
proč jejich barva ztratila význam
NĚKAM TĚ POSÍLÁM
Běž k šípku
pohlaď všechny trny
uvař si čaj
hledej ráj
MÍSTA V OSUDU
Na slavném mostě nad čtvrtým pilířem
setkali se dva starci básník s malířem
Uprostřed chladivé noci spolu mluvili o mládí
ta vzpomínka ve stáří i bez dlaně pohladí
POSLEDNÍ SOCIÁLNÍ SÍŤ ZTROSKOTANCŮ
V mořích bez života
plavou plastové flašky
v nich jsou schovány flešky
na nich podivná realita
JAK KDY
Nahými zadky
sedáme na barevné desky
a když jdeme zpátky
je nám tak hezky
KONEČNĚ
Dnes dosnil jsem sen všech snů
v něm nejtemnější noc se poklonila dnu
tomu co pln byl všeho světla
řekla jen promiň já v sobě se spletla
DÍTĚ A SVĚT
Zívá svět
je už stár a unaven
zívá i dítě
je ještě malé ale taky unaveno
TULÁCI
Tuláci v botách bez podrážek
odřené duše od porážek
jdou vstříc prošoupaným ponožkám
jen na dvou nohách oproti stonožkám
KDOVÍ
Má dobré srdce
kdo mečem chléb mi maže
když mi právě před chvílí
z těla mého uťal obě paže
NĚCO ZA NĚCO
jdeme na to
za zlato stříbro
za stříbro kámen
za kámen hlínu
O LÁSCE
Počítám s láskou
ta objemná čísla mého konta
Počítám s láskou
jen s tou která mě potká až zkrachuji
VINCENT
Jak slastné
procházet se po vrcholcích klasů
vlánu obilí
tak pojďte všichni se mnou
TOUHA
Jako perlu z ulit
hledám klid
co mě pohoupá
jako síť natažená mezi stromy
BLÁHOVÝ
Dík za žebřík
na nejvyšší hoře světa
za ty poslední příčky
na cestě do nebe
TAK SE TO STALO
Stáli jsme u zdi
a počítali vteřiny do odchodu
stáli proti nám
a počítali náboje do pušek
TAKRÁT a TENKRÁT
Ona a on
opět se potkali v tělech
různě starých
v té mašině hmotného života
O SAMOTĚ
PROČ.
Alejí prosluněných topolů
vida šťastnou dvojici
sám jsem šel do bolu
DEN ŠROUBŮ
už nějakou dobu
hledám v kalendáři
den šroubů
našel jsem tam
DLUH
Tenkrát na pláži jsem ti vdechl život
byl jsem tam jenom já
možná to byla náhoda
možná osud to chtěl
TAJEMSTVÍ OČÍ
Její oči způsobily Umí být plny slané síly
úplnou vlhkost tváří jindy zas štěstím září
Proč ale vlastně pláčí. Jsou to tedy hráči.
Do slunce padají kapky deště
DÁMA V BÍLÉM KOSTÝMKU
Viděl jsem paní
v bílém kostýmku
Zrovna jsem skládal
rajčata
Jen čtyři verše
Byl muž a byla žena
byla noc a byl den
ona sebou oslněna
on jí oslepen