Písmák od hranic
nebe nemá konec
slilo se zemí
bílo se strukturou pole
bílo bez škraloupu mraků
jak ses jmenoval
za víčky plujou fluoreskující medůzy
migrující brouci
prvoci snů
plaveš hlavou dolu
Světice
zašedlé zlato rána
co nám nepatří
paprsky půlí vršky
mráz ukusuje poslední vláhu
dokud budeš
Jsem hluboko uvnitř tebe
nefyzicky
nezakořeněná
neobjímám
slída
otevřený vítr
vniká do kupé
vlasy jako korály plují
hustým vzduchem
překračovat koleje
líné šlahouny visí na stromech jak kabát
si obléknout šedo oblohy
červená koženka nasládle voní dávnem
dřevěné prstycárají mlhu
spáleniště
zapářené okno
v skrumáži špíny hledám mapy tvého mozku
v prosvitu není
osvícení
mámě
má
rty se strukturou kůry
hladí si nadočnice
stydí se tak pošeptává
kapří oči /// slupka
skelné kapří oči
babiččiny
sevřít její drobná ramena
stříbrná hlava
neadresná zlost
vločky kloužou po skle
chomáče na větvičkách
ten hmatatelný neklid cestujících
když vlak zastaví uprostřed lesa
roviny
poprašek v kamenných zárubních stěn
na zemský vál nasypaná mouka louka
se chvěje zimou
hnízda v holých korunách
troleje
trochu tu být
i po ránu
nechat se problikat
tím nejstarším reflektorem
vrostlina
zakalené slunce
sní dá
rozřezané rohovky
rezivíš listím
šupiny
samota jsou nevyčištěné zuby
maminčino očekávání vnoučete
sražená inkoustová touha v ústech (rozpíjí se na tvém bílém tričku)
zaháčkování na již ulovenou rybu
nitrolamy
u žlabu prázdno
přitom voda tak čerstvá
voní podzimním ránem
vo ní
vršky
mlha cucá vršky
češe si vlasy jehličnany
nemluvíme
naléhá na nás podzim
fara na kopci
oranžová záře lamp z ulice
přebarvuju sitě v pološeru
nejsi na mě přece tolik zlý
spíš tmavě modrý než černý
zoraná
oraná jako zem posklizni
i tys sklidils
vyčerpals živiny
úhor-jař-ozim
bříška dívek
jsem příliš nízko
proklouznu
proklouznu jako pulčík davem lidí
jako prach pod dveřmi
Křivoklátsko v barvách
žluté čepele stébel
mezi slzy zvonků
suchý šustot
vítr ví
pouť do Staré Boleslavi
brázdy v obilí
koly slehlé klasy
sekají tvá bělavá lýtka
pšeničné tvrdé vlasy
vize III.
rozlehlý jezero
u břehu tmavozelený stromy
na obzoru hory
hladina černý sklo
vize IV.
tmé útlé bílé okénko se rozšiřuje
čtvercová okna vodraze otvírají oči
vlnivé pruhy zalepených dveří
kývavý strop
vize I.
jezulátko má dnes zelený kabátek pokrytý drahým kamením
krvavěrudý vitráže filtrují podvečerní svit proniká
z vrchu krz mezeru – andělský podpaždí – oltář
pod lešením (za bílou oponou) – prosvítavé trojúhelníky vodorovně nalinkované
vize II.
vznáším se ruce rozpřažené
prstem na mě ukazuje jakýsi posel boží
Jeho ruka se mi přibližuje khrudi
Vše je vtobě a od tebe.
jehličí
stromové chomáče poházené po pláních
zježená posečená srst obilí
lžu si lžu si lžu si
už strašně dlouho
sedliny
při otevřených oknech
nechat se na divoko učesat větrem
zaháknout zelektrizované pramínky zaucho
držet otěže zahnědlých flekatých záclon praných jednou za rok
řezy
sny o rozřezávané hrudi
pulzující granátové jablko
odsvkléknout kůži z masa
strhnout ji jako celofánový obal
sever
vykrajované stěny sila
čechrané hranolkové lány v nich osamocen
á lípa tají
přání sfouknutých vět
Ústíčko
ostrý loket skály
vytrčený z kopce okrojeného poslední průtrží
na vrchním modru poházená vata
bílá kůra bříz problikává porostem
Mitake
mlžné opary
na rtech zní tisícero modliteb
cikády se zlobí
pro hloupá slova
epileptické ráje
noční epileptické ráje
zahleděnost pod víčky
oči sta mozků
uspaná v propasti
malost
sled
hučení
moje malost
zahnaná do zárubní posuvných dveří - zuřivě odtrhávaných od sebe - držeje se pevně domykavou gumou - kdekdo je chytá za uši - příliš si blízcí sourozenci
vpisy
vprostřednočné buzení - jako když tě do vodyvhodí
(uškubnout neuzrálé jablko ze stromu u cesty)
po celotělné křeči
ten nejhlubší nádech - těsné neutopení - trha vý dech
zrníčka
ubrušovat zevnitř jazykem mezery mezi zuby
samota je cítit po spáleném mléku a čerstvých jahodách
ještě ráno nalézám na dásni křupavá zrníčka
diamantová drť
na ruce diamantová drť z odlesku rozbřesku_napřímeného z vnitrobloku
=nalezené zbytky orgasmu ženy od naproti
ve tři ráno bylo nejen jí dobře
zvukovody hrubě oblaženy
básník
jícní samota --
do-ze vnějšku prosakuje vlhký klín
jak ses cítil v matčině
hledáš ho pod každou sukní.
struktury krajiny
elektrické stožáry - vztyčené prsty
snad místních svatých.
|Český Brod|
stromy/pole poprášené jinovatkou jako vymazaný pekáč moukou
tvary krajiny
kraj /to tak/ jiný v pohybu bez udýchání
žeň.
spěchej za mě
'slyšitelný hranatý dech'
/pollock v prahe
v chumlu v jižní části nádraží
kapky psí krve na šedé dlažbě )lesklé jak Dity nehty)shodně vypouklé
tvoří husté pravidelné kruhové kaňky
)krutá krása
/mihnutí
zapařené okno slzí
jen dvě kapky uroní
za cestu tam /zpět
kolik lidí právě pozoruje vzad střelenou krajinu
strže
tajené prolákliny olesněných úbočí
plešatý val
větrem oškubávané strže - suchá hlína vrže vprstech (uvnitř. ) zaléhá zanehtová lůžka
rokle vydloubnuté očnice sv. Huberta