Oběť nejvyšší
Včera zemřel mě blízký a milý,
zastavme se,
dovolme si na něj myslet chvíli.
Jak se musel uvnitř cítit,
Opruz Covid
Jste už z pandemie vyčerpaní.
Pokud ano,
nebojte se, nejste v tom sami.
Únava z pandemie je přirozená.
Jak se rodí verše
Většinou, když ve vaně lebedím,
nápad spadne,
mě navštíví inspirace, nový rým.
Zprvu ji zavětřím, jak letí z vesmíru,
Spravit si náladu
Když na mě blbá nálada sedá,
snažím se rozptýlit,
něco krásného k vidění hledám.
To teprve ocením dobré jídlo,
Něha zvaná poezie
Pravá poezie vychází ze srdce,
nutí nás se zastavit,
a vychutnat její verše, hluboce.
Se zasněným pohledem do dáli,
Nalezená
Byla jsem dlouho ztracená,
a teď jsem skoronalezená.
Dřív přísný, akurátní muž,
a nyní probuzená žena už.
Zmoklá slepice
Musela jsem se tajně smát,
vypadals jak zmoklá slepice,
bo nepozvala jsem tě dál,
a ty stál jsi s rukou na klice.
Mužská a ženská stránka
Váhám, na čí stranu se přiklonit,
zda probudit ženu či muže,
to záleží, koho chci v sobě mít,
s tím mi asi nikdo nepomůže.
Otrok
Cítím se jako otrok svých pocitů,
mávají se mnou jak bouře s lodí,
připadám si chladná, jak bez citu,
stačí málo a mou masku to shodí.
Moje kytky
Moje orchidej je první,
co přežila mou péči.
Moje okolí jen čubrní,
jak mě pěstování léčí.
Pravé poezii nerozumím
Abstraktní poezii moc nerozumím,
skládám verše, jak nejlíp umím.
Možná to není pravá básničina,
já se však snažím být svá a jiná.
Ježibaba
Na jedovatou hubu by měl být zbrojní pas,
na takového člověka nestačí zvýšený hlas.
Jako dikobraz vystřeluje své ostny,
do koho se zabodne šíp bělostný.
Vlastní cesta
Mám ze sebe dobrý pocit,
že se vše k dobrému obrací.
Musela jsem však prosit,
a nemít hlavu v oblacích.
Smysl života
Proč jsem se jen narodila.
A nepřinesla mně sem víla.
Otázek spoustu si pokládám,
jediná odpověď smysl nedává.
Přání k narození chlapečka
Jako andílek jsi z nebe slét,
nechce se mi ani pomyslet,
jak prázdno bez tebe tu bylo.
Štěstí v srdci se nám usídlilo,
Óda na sousedku
Naše milá paní sousedka
ví, co se kde šustne hnedka.
Je to drbna, co klepy shání,
spíše k pláči, než k pousmání.
Cesta z bolesti
Pročpak mě tak bolí,
když mi sype rány solí.
Zakápne je navrch dehtem,
jakoby přejela přes ně nehtem.