Písmák Černý pátek
I.
"To byl ten nejlepší nápad, jakej jsem kdy dostal," pomyslel si Šimon krátce poté, co rozbalil poslední krabici se zcela novým notebookem.
Stál sice uprostřed stroze vybaveného malého bytu velikosti 1+kk, ale všude kolem něj na zemi ležely rozbalené a roztrhané kartonové obaly, a z nich vybalená elektronika. Usmíval se.
Pohovor
Dnešního rána se Dominik probudil plný očekávání, téměř hodinu před zvukem budíku.
Už přes deset let pracuje na stejné pozici, ve stejné firmě. Vnitřně cítil, že je na čase se posunout. Před pár týdny se proto začal rozhlížet po pracovním trhu, kde by se mohl uplatnit a nejlépe i povýšit.
Nepřekonaná hranice lásky
Sobota. Venku panuje ideální počasí vybízející k návštěvě nejbližšího koupaliště. On má dnes ale jiné plány. Vyrazí nejrychlejší cestou za ní.
Vyvedené odpoledne
Poprvé ji viděl před několika týdny a hned věděl, že ji musí mít. Plné rty, dmoucí ňadra, útlý pas, ohnivá hříva a oči plné vášně. Nějakou dobu statečně odolávala jeho pokusům o svádění, o to víc po ní ale každým dnem toužil. Nakonec podlehla.
Příběh ze starobince
Jako každou středu jsem vyrazil do města. Jmenuji se Pierre Proust, je mi 25 let a živím se publikováním zajímavých příběhů v jedněch z pařížských novin. Dnes jsem měl v plánu navštívit domov důchodců. Staří lidé povětšinou rádi vzpomínají, ať už na věci dobré či zlé, a když se rozpovídají, zajímavá historka se téměř vždy najde.
Stopařka
Je sobotní večer a já se po nepříliš povedené rodinné oslavě vracím domů. Odpoledne probíhalo ješte v pohodovém duchu, ale se stoupajíci mírou alkoholu se postupně na povrch draly některé skoro zapomenuté křivdy. Nakonec se oslava zvrhla v obří rodinnou hádku, která neměla vítězů ani poražených, pouze jsme se většina znechuceně a bez rozloučení rozešli nebo rozjeli do svých domovů.
Pro mě to znamenalo téměr dvě hodiny v autě na okresních silnicích.
Životní lekce
Nevelkou tmavou místnost zlehka osvětluje červené světlo z nočního stolku umístěného vedle velké postele. Ta je dominantním prvkem celé místnosti, ve které se pak nachází už jen menší stolek se zrcadlem, židličkou a v rohu panský sluha. Vše v bílé, už lehce oprýskané, barvě. Na stěně visí obraz s polonahou ženou s jablkem v ruce, podlaha je dřevěná a při chůzi po ní občas zavrže.
Pandořina skřínka
"Brrr", zatřese se zimou, když vyjde z vyhřáté kanceláře ven na ulici.
Na vteřinu zaváhá, pak se ale hlouběji zachumlá do kabátu, kolem krku si těsněji přitáhne šál a vyrazí pěšky směrem domů. Město je dnes liduprázdné. Ulice jsou zahalené téměř neprůhlednou mlhou, kterou se místy snaží projasnit oranžový svit pouličního osvětlení.