Písmák Vůní jího těla dal jsem se svést...
Vůní jího těla dal jsem se svést
les šeptá slůvka touhy a měsíc svítí
na jednu znejkrásnějších hvězd,
svůdnější, než náruč rudých kvítí.
Sama, ........nadržená!
Sama, jak kapka beznaděje
životem si stékám,
sama se sjitrem probouzím
i vhávu noci svlékám.
Báseň ze života
Sživotem je to jako shrou,
není hlavní délka,ale jak se hraje.
Nejlépe snad jít ve dvou,
stát při sobě i když doba zlá je.
Jaro k nám z dáli zavítalo!
***Jaro k nám z dáli zavítalo***
Jak mělo se stát,tak se stalo,
jaro knám zdáli zavítalo.
Veverky zas ve větvích řádí,
SKARABEUS
***SKARABEUS***
Černým závojem skryl kraj tvář,
ve třpytu hvězd otvírá se snář,
vzduch nasytí strach a zloba,
Apokalypsa srdce
Na obloze výheň plane, snocí jde spát,s ránem zas vstane,
jak oheň se vTvých očích odráží.
Temný mrak paprsky skrývá, prudký déšť vždy krásu smývá,
jen zTebe ne a to mě zaráží.