Nicolin svět 2


Klepání na dveře se už neozývalo. Její matka to nejspíš už vzdala a vrátila se do jídelny,
aby sklidila ze stolu a umyla nádobí. Mezi Nicol a matkou se po smrti jejího otce vytvořila
velká propast, kterou Nicol stále prohlubovala a netoužila ji překonat. Žila ve svém vlastním

29. 11. 2006
0
0
413
Próza na pokračování

Nicolin svět

"Nicol, no tak neblázni. Nebudeš se přece po sebemenší roztržce zavírat ve svém pokoji. " zoufale křičela Nicolina máma přes
zavřené dveře pokoje své dcery. Nicol ji však nevnímala.

15. 11. 2006
0
0
552
Próza na pokračování

neposedná slova


Neposedná slova
Osm hodin odbylo…
Já nad papírem se skláním

15. 11. 2006
0
0
674
Volné verše

chaos


Neposedná slova
Auta Agrese Asfalt.
Co mají tyto věci společné

15. 11. 2006
0
1
613
MIMO

růžové brýle


Růžové brýle
Dívám se do noci
Do ulic spoře osvětlených

15. 11. 2006
0
0
672
Volné verše

Podzimní lenora

Podzimní lenora
V setmělém pokoji
Lampa svítí
Jakýsi smutek nadhodí

07. 11. 2006
1
0
497
Vázané verše

Zápal hněvu

Zápal hněvu
Do tmy koukám
Hledám nějakou příčinu
Něco co vysvětlí nám

07. 11. 2006
0
3
626
Vázané verše

...ách...

Sedím u okna. Koukám na stroze osvětlenou ulici. Přemýšlím, proč je tak pustá, proč neslyším žádné kroky, ani auto v zatáčce. Vždyť všední je den, sice hodina pokročilá, ale co noční ruch, co lidi, jež v noci ožívají, kam schovali se dnes, kde své životy utápí.

07. 11. 2006
1
0
507
Volné verše

Kapitulace

kapitulace
Když únava na člověka se snáší
Když víčka už mu padají
V hlavě většinou už sny mu raší

07. 11. 2006
0
0
635
Vázané verše

listopad

listopad
Proč podzim na psychiku tolik působí, proč nevole v nás v tuto dobu roste. Je to snad tím, jak je vše omšelé a ospalé,
nebo tím, že blíží se zima, chlad, jež nevěstí nic dobrého, pole zahalené bílou peřinou a kaluže, jež mění se v zrcadla.
To nás děsí. Teď když barev přibývá.

07. 11. 2006
0
0
735
Úvahy

Střípky vzpomínek

Vzpomínám na ty chvíle,
kdy spolu jsme ještě byli,
kdy oslovila mne tvá píle,
abychom se pobavili.

31. 10. 2006
0
0
695
Vázané verše

Dešťové kapky

Bloudím ulicí
Kapky deště omývají mou tvář
Ač nejsem věřící
kdesi v dáli vidím zář

31. 10. 2006
1
1
669
Vázané verše

Procitnutí

Co se se mnou stalo,
co změnilo mne rázem,
kde se to ve mě vzalo,
kde leželo to ladem.

31. 10. 2006
0
0
619
Vázané verše

Posledni rozmluva

Poslední rozmluva
Ležím na posteli,o životě přemýšlím,přesvědčuji se,že je skvělý,i když tomu nevěřím.
Kdybys ty tu byl,svým tělem mne hřál,určitě bys mi to potvrdil,se mnou by sis hrál.
Proč tu nejsi,vedle mě je prázdné místo,tak kde jsi, mám snad prohledat celé město.

07. 05. 2002
0
0
676
Vázané verše

Promarnena sance

Promarněná šance
Mám pocit osamění,
kdepak tě mám,
tvá slova mi v uchu znějí,

07. 05. 2002
0
2
925
Vázané verše
Nahoru