Písmák Krocení
Na mnoha místech, prázdná a přitom sobecká, až hanba fackuje.
Zavřít se dlaněmi bez prstů s otisky vepsanými ve tvářích.
V koutech bez stínů, ze kterých se svírá i šepot dusna.
Mám, co jiní přehlíží.
Smutná realita
Slova lásky muži říkají tak lehce, když milostné nám chtějí uštědřovat lekce. Však ve chvíli, kdydívka na rtech muži visí, on svoji touhu zas pro jinou ženu křísí. .
Zpověď Lolity, Lo
Začnu se strachovat o vlastní vědomí,
do klece ze zlata zavírám svědomí.
Před oči vystavím lež - místo pravdy,
ve prospěch váš i svůjobrátím křivdy.
Růže
Dejte mi do dlaně růži,
já trny servu z vás kůži.
Pohlaďtemojítvář kopretinou,
povězte, že chcete mě.
Poezie
Věty nejsou poezie,
špína, co se neumyje.
Krása, kterou nepoznáš.
Tráva, kterou zarovnáš.
Hodiny... a čas, který běží
Zhruba šedesátiletá žena, píše u stolu dopis svému manželovi- je to její posledníkontakt se světem. Vstane z křesla, vhale si oblékne svůj starý kabát a zadním vchodem se vydá pryč ze zahrady, ven, dalekood tohoto myšlenkami znecitlivělého města. U řeky si do kapes nacpe několik velkých kamenů a pak vstoupí do vlnek na vodě. Poslední slova v jejím listu: Provždy ten sen, provždy ta láska, provždy ty HODINY.
Idylka
Děsivá Idylka,
Vypitá Butilka,
Únavný Spánek,
Prosklený Zámek.
Život
ŽivotProlog:Je zvláštní, že všechno, co je kolem nás, nám připadá důležité, i když nejpodstatnější jsou naše pocity, právě ty, kterými utváříme náš vztah k nám podobným bytostem. Je s podivem, jak často myslíme na své blízké a jak zřídka zatěžujeme svou mysl sami sebou. Je nepochopitelné, že to, co si dovolujeme nazývat životním koncem, je začátkem, že ve chvíli, kdy si moc přejeme pokračovat, nedokážeme pořádně vybrat ani první slovo a že v okamžiku posledního výkřiku litujeme, že už nebude žádný další. A pro to všechno žijeme, i když někteří pro totéž umírají.
Žiju...bohužel:o)
Jsem tady a přesto mě nevidíte.
Možnájsem příliš zanedbatelnou, ale co na tom záleží.
Pro dnešek nemám vůli žít, ale ani umřít- chci a budu jen existovat.
Schovávám se ve tmě s plyšovým medvídkem v rucea dívám se na vás.
Jepice
Na křídlech slepice
seděla jepice,
tiše se smála
hloupě si přála.
Nauč se lítat
,,Kam na ty stupidní nápady chodíš. "zeptala se LenkaTomáše, když jí řekl svůj naprosto geniální plán.
,,Čeho se furt bojíš. Je to jenom hra.
Kapky
Kapička kape.
Nechte jí, chlape.
Kapička běží.
Jéé ta je svěží.
Aspoň na chvíli
V kavárně, v jednom nejmenovaném městě, seděla u stolku číslo pět mladá dívka a četla velkou tlustou knihu.
Necházela sepřesně dva metry od postaršíhomuže, kterýmladou dámupozoroval velice bystrým pohledem už několik desítek minut. Působila na nějmilým dojmem, obzvláště ve chvíli, kdy k jejímu místu přistoupil obsluhujícímladíka zeptal se, co by si přála. Objednala si velké Late Maciato a malý kousek punčového dortu a pak se opět vrátila k rozečtené knize.
Soumrak dne
Zdá se, jakoby se na starém sídle Lorda Darlingtona, Darlington Hall, i po mnoha letech úplně zastavil čas. Pan Stevens, majordómus,připravujesnídani pro svého pána a služebnictvo pomalu začíná probouzet dům k jeho obvyklému životu. Přesto se tu něco změnilo. Je to jiždvacet let, copřišla do těchto místslečna SallyCantonová, nová hospodyně s mnoha vynikajícími vysvědčeními,která zmizela ze života pana Stevense stejně záhy, jako se objevila.
Život Davida Galea
Ze zavařeného motoru červeného automobilu stoupá k nebi oblak páry. Ven z vozu vyběhne mladá žena a jako šílená se řítí po silnici směrem k městu. "To auto vybuchne. "napadne vás asi po chvíli, ale to je velký omyl.
Mám moc
Řekněte mi, co byste si přálipochopit a já vám to vysvětlím. Ukažte mi, co byste chtěli vidět a já vám to ukážu. Pošeptejte mi do ucha, co byste chtěli slyšet a já přikážu ostatním, aby ve vaší přítomnosti pečlivě volili slova. Myslíte snad, že takovou moc nemám.
Všem ve filmovém klubu i ostatním
Nevím, jak bych měla oslovit široké filmové osazenstvo ve filmovém klubu i mimo něj. Nepřipadá mi vhodné někoho nazývat filmofilem nebo filmomaniakem a tak začnu jednoduše a raději bez oslovení.
Ahoj.
Ve filmovém klubu přibyla jedna nová kategorie:o) Jistě, že nepřibyla sama od sebe, ale někdo ji tam přidal:o))Týká se filmů, které by měli být natočeny v nejbližších pár měsících a ano i letech.
Vymazala
Co kdybych se vymazala,
vyhodilaze života,
který více trpěl pro mě,
než- li já kdy pro něj.
Lituju
Lituju, že jsi sám.
Lituju, že tě znám.
Lituju, že jsi blázen.
Lituju, vrať se na zem.
Charlie's Angels: Full Throttle
Zatímco se v baruDylan "hašteří" sMongolem, vchází dovnitř Natalie v bílém krátkém kožíšku a tváří se jako odvážná školačka. Nasedne na barového býka, na kterém řádí stejně obratně jako Madonna v klipu k Tell me, oblbne padesát štamgastů sexy výskáním (nebo že by to nakonecbylo vytí. :o))a pohazováním nožkama. No jo (napadne vás asi po chvíli), ale kde je třetí andílek.
Matrix Reloaded
Trinity utíká před Agentem, vyskakuje z okna mrakodrapu a zahájí palbu salvou kulek z jinakúčinnýchzbraní.
Proti nepříteli ovšem nemá moc šancí a jedna z ranprotivníka ji zasáhne do hrudi. V takovém okamžiku se Neo probudí a zjistí, že smrt Trinity je pouhým děsivým snem a nedejbože, snad i vidinou budoucnosti. Pak Morpheus prohlásí svým hlubokým hlasem "Here we go .
Arachnofobie
,,Zabij To. ", křičela Milada jako pominutá.
,,Tak zaprvé: Není to žádný "To", ale pavouk. A zadruhé: Nevidím důvod, proč bych to měl dělat.
Komár
Pískalsi komár, pískal si zvesela,
pak kolem komára světluška letěla.
,,Proč, milej komáre, tady tak sedíš
a místo do nebe, do blba hledíš. "
Miluju
V rádiuuž zase hrajoutu příšernou písničku od Leoše Mareše. Ten by mi dokázal zprotivit i tak úžasné slovo, jakýmbezpochyby je imilovat. Úplně se mi z toho zvedá žaludek, ale možná je to jenom moje zdání. Ne, ba ne, není.
Červený drak
Ve velkém přeplněném sále Baltimorské filharmonie právě začíná koncert klasické hudby. Vše je v pořádku až do chvíle, kdy mánastoupit sólová příčná flétna v rukách Benjamina Raspaila. Tento flétnistabohužel hraje více než špatně a dirigent doufá, že je jediným mužem, který hudebníkovu chybu zaslechl-marně. V osmé řadě u uličky sedí muž a s každým falešným tónem onoho rádoby muzikanta pokřiví svou tvář, jakoby snad snědl něco špatného.
Tak řekněte už něco!!!
Jdu po uliciv davu bezejmenných.
Mě samotné stádo ukradlo jméno a s ním i můj optimismus.
Všichni se plazí za něčím vyjímečným aniž by viděli, že jsou sami něco zvláštního.
Byli jsme stvořeni k tomu, abychom chtěli věci, které mají ti druzí.
Dnes naposled
Otvírám své oči ve tmě a kolem uší slyším poletovat stíny.
Horká zima mnou prostoupí a já z ní poprvé nemám strach.
Chci vedět co bude dál,
jestli vůbec něco bude.
Dopis pro Kandelábra
Ty se díváš na cizí věci jako na něco, co potřebuje logickou analýzu, co by mělo stylisticky a logicky podpírat všeobecně známý daný fakt. Já když něco píšu, nezaměřuju se na to jak by se ta věc dala udělat, aby s ní lidi souhlasili, ale jak to já cítím. Vidím ten útes, cítím vůni toho větru, naslouchám tomu smutku. Ty ve všem hledáš, logiku, ale tu lidská mysl v pravém slova smyslu nemá, a proto někdy uvažujeme zdánlivě nelogicky.
Oheň
Muž a žena sedí uprostřed starožitného pokoje.
Ona něco našeptává do jeho ucha,
on se usmívá a hledí jído očí.
Její dětský pohled se mu líbí
Nejsem
Víte, jak si představuji smrt.
Jsem menší, menší a menší
a najednou nejsem.
Nejdřív existence, představa a pak, konec.
Nemožné
Říkáš, že nemožné státi se ptákem jest.
Že létat s větrem jen mraky mohou.
Pokud však zabloudíške strážcům černých cest,
Zatančím ti s tvoumodrou oblohou.
Komu zvoní hrana?
Stojím na rohu ulice,
nervózní,jako vždycky.
Dívám se kolem sebe
a čekám.
Přesto
Vidím tě, přesto tě nepoznávám.
Cítím tě, přesto tě nevychutnám.
Chci tě, přesto se ti nedám.
Slyším tě, přesto tě nevnímám.
.........
Víte,třeba vůbec nejsem dobrá v psaní a možná že nedokážu lidi přimět aby mě chtělipochopit,ale aspoň se o to snažím. Někteří neumí ani to.
Možná
Možná že zítra,
spadnou mi na hlavu nebesa.
Paprsek jitra,
tiše nadvlasy zaplesá.
Řeřicha
Píseň pro malíře
nakreslená na papíře.
Čtyři sovy v myší díře,
čučí lidem do talíře.
Telefonát pro Motýla
,,Víte proč je Vivaldiho druhá část jara tak melancholická.
Napadlo vás někdy o tom přemýšlet. "
našeptává tiše kovový hlas v telefonu.
,,Ne,netuším.
Duchovní očista
HA, zde stojí ten jenž selhal.
Jenž mi rohlíky ni máslo nepřinesl.
Teď hlady skomírám,
a průjem mé útroby sužuje.
Všichni a nikdo(nic)
Všichni se litujem,
všichni si slibujem.
Všichni se nudíme
a život zaspíme.
Muži,co mě sleduje!
Ty víš,že tvoje přítomnost pro mě není nic nového.
Chápeš i to jak moc tě nenávidím.
Proč však i v noci má okna přemlouváš,aby tě vpustila dál.
Dotemnot šeptáš,že získáš mě zpět,
Znáte to když...?
Znáte to,když usilovně přemýšlíte a nevíte,co napsat. Já tedy ano a obvzvláště ve chvílích,jako je tahle. Cítím se totiž zmateně a nepopsatelně hezky zároveň. Z čeho.
Co všechno by se mohlo stát!
Ležel v posteli a uvažoval.
Do mozku se mu vkrádala myšlenka na dívku,
která mu učarovala v jednom z vídeňských sálů při Waltzu.
Přišla ho požádat o tanec zrovna ve chvíli,kdy by to nejméně čekal.
Muž a žena
Nebudu snít.
Nebudu bdít.
Nehodlám umírat.
Nechci se užírat.
Hnus
Jsem jako bezedná jáma,
kamspadne tvůj strach,
tak beznadějně sama,
když pokrývá mě prach.
Už nic.
Hlava skloněná
láska ztracená
slova bezejmenná
dívka nezlomená
Stříbrný les
Stříbrný les,
kam jsem to vlez.
Před očima mžitky,
všude kolem kytky.
Polibek
Polibek na ústa,
hladinapřepustá,
polibek na tělo,
křičet se zachtělo,
Prší
Už zase prší.
Déšť ťuká na okna jako kladívko noční můry,
která se tiše vkrádá do snu spícím.
,,Otevři. Obejmu tě,pohladím tě,naučím tě žít.
Vlak
Napadá mě,že život je vlastně vlak,do kterého nastoupíme,aniž bychom tušili kam pojede. Pozorujeme krajinu,místy zpustošenou jako naše duše a snažíme se její krásu vnímat naplno. Jenže pak jsou tu ještě černí pasažéři zvláštního druhu,kteří ani netuší,že vůbec někamnastoupili. Ptají se:,,Jaka kdy začítžít.
Taková nejsem!
Seděla jsem v kuchyni a tupě jsem sledovala tvůj stín,který nervózně pochodoval vedle tvojí postavy jakoby se ti snažil něco rozmluvit. Byl jsi nervózní a vyčítal jsi mi mojí neschopnost. ,,Zabilas mi bratra. Mělas ho jen postrašit a ne ho zabít.
Mrak
Na obloze objevil se mrak,
co zamlžil lidem jejich zrak.
Podíval se na zempříliš kysele,
neboťnechtěl ráno vylézt z postele.
Jak je ti?
Konečně jsi tady.
Řekni mi,jak ti je.
Nijak.
To není pravda,
Neslyšíš?
Padají kapky deště.
To není déšť,to slza spadla na polštář.
Copak to neslyšíš.
Mraky stoupají a slunce vychází,světlo chce zabít noc.
Včera,zítra možná dnes?
Věděla jsem včera,
co nepovíšzítra.
Tak odpověz dnes,
než tu chcípne pes.
Kouzelnice
Nakraji útesustála kouzelnice. Její černé vlasy pocuchal vítr a ze zelených očí jí kanuly slzy. Nikdo nemohl zastavit smutek,který běžel její duší jako pomatený a splašený hřebec. Vzdala se svojí moci,aby mohla zůstat smužem a on zradil její srdce a odešelza jinou.
Sen
Mám strach,že jednoho dne zjistím,že vše,co jsem zažila,byla jen iluze. Sen,který se vešel do několika málo vteřin.
Zabijáci
Stojí tu dva zabijáci,
stojí a nemají práci.
Oba dva jsou vrazi chtiví,
jeden na druhého civí.
Nečekaný příchozí
Jednou v noci se zachvěla zem
a černá ruka se dotkla dveří u domu starých lidí.
Kdosi zašeptal,že duchům se nemá odporovat,přijdou-li na
místo určené staletou smlouvou. Vejde-li cizinecje zabitdýkou,
VYBRAL SIS JEHO!!!
On tě měl a já neměla tě,
svět se mi zhroutil ve chvíli,
kdy slza spadla na perutě,
co nemají ani motýli.
Nechci!!!!!!!!!!!!
NECHCI.
Žiju,dýchám,spím a umírám.
Co se to stalo s lidmi a se světem.
Nevím a nechci to vědět.