Písmák Nosea
Díl první Noseino dětství
Kapitola 1 - Tábor Kalisé
Armétova ruka zase pletla ty nesnesitelně dlouhé náramky zjemně tkanné bavlny. Jako každý den, když vysvitne na obloze slunce tak i dnes si Armét přivstal, aby byl vzhůru jako první. My ostatní spáči jsme mohli jako každý 14 den spát o hodinu déle. Byla to jakási odměna za to, že jsme 14 dní poctivě pracovali.
Prázdno
Světla vrhají stín na prázdné stěny,
slyšeti je jen tichý hluk.
Žádné silné nářeky a steny,
nálada jak poboji má mrtvý pluk.
Kamenný vrah
Jdu po staré cestě plné prachu,
tu náhle u kamene sedí muž,
cítím v sobě plno strachu,
má černou kápi a v ruce drží nůž.
Johanka z Arku
Johanka z Arku
Mající vlídnou tvář pravdy a silných žen
v jejích rukou uložen těžký byl kus meče.
Všichni kdož ji šli do cesty jen,
Skvosty milování tajmené ženy
Jen tichý dotek mých prstů,
snad skončí v jejím intimnu,
pak po dlouhé noci,
milovati se.
Nemoc
Cítím se nesvůj, co se to děje.
Mráz mé tělo napíná,
ruce se mi chvějí - je mi zima.
Těžce se otáčí větrný mlýn,
Láska (Mluveníčko)
on : Věříš v lásku .
ona : A co je věřitv lásku .
on : To je když věříš ve mě a v sebe .
ona : Věřím v tebe : - ) (- :
Lístek od Postaka
Kde jsou časy kdy se s lítsky,
posílalapřáníčka,
do Olbrachtic malé vísky,
psala mi je Mánička.