Písmák VÁLKA RYZE SOUKROMÁ
Jdou jako jeden mužobilnými lány Tvých nahých paží. Když do chleba zařízne se jejich nůž,Tobě do srdce ho vráží.
Jdou přes řeky Tvých vlasů,spálenými městy nepřiznaných vin,údolím, co táhne se Ti kolem pasu,opilí jsou vínem divokým.
Jdou po hřebenech ňader bílých,už z dálky slyšíš jejich zpěv.
PODZIM
Míchá vítr dny jako kartyA déšť místo piva naléváKomíny kouří tvrdé SpartyA všechna rána jsou stejně zkalenáBloudím naježených židlí lesemRozbité Slunce měl by někdo vyměnitOprýskané stoly obrůstají vřesemZ výčepu se ozývají havraniNa zemi listí jak vlasů v oficíněI duby nám letos plešatíŠpinavé záclony nebe vlají líněPrapory minut, co už se nevrátíElegie noci dlouho bude znítLetí ránem místo Božských chvalUnavené kroky věčný najdou klidNení, kdo by kaddiš odříkalKalné víno na mou počest budeš pítA není, kdo by Tě miloval.
NAUFRAGIUM
I ve vlasech máš vítr
Vánek tichých zimních rán
Ale plachty rve jak vichr
stěžeň na stokrát je přelámán
ZÁŘÍ
Do tváře podzimu
hlubokou vrásku
ryje kopí
U dveří stromů umírá léto
Když si myješ vlasy
Kadeřemi Tvými chci se opítAž hlava mi k ňadrům klesneToužím se v Tvých očích topitElegie však nezpívej mi tesknéŘeřavé až jiskry od slov kopytI srdce zažehnou, co se ledem leskneNezbyde než klín studem přikrýtAž ráno z milosti tou nocí třeskne.
Kouřím
Kouř mi kreslí siluetu Tvých vlasůA cigareta jen zvolna ubýváTečou jak řeka do údolí kolem pasuEter nasytí jen vášeň ohniváŘítí se až do zapovězeného krasuI v oharku jí ještě mocně přebýváNež zastaví je výkřik mého hlasuA v popelu pak má touha dodýmá. .
STRACH
Bojím se dnů, jež bez konce plynou A nocí, které ke spánku Tě uloží, Rán, co v kohoutím zpěvu zhynou, Vin, které z paměti se vynoří. A ještě zimy se bojím, Zimy, kdy i naděje umírá. Epitaf však už jaro píše sněhu slojím, Léta písmem jsou slova ohnivá, Erb smrti rozlomen byl v boji - vždyť jen spálen, Fénix znovu ožívá.
ZIMOU
Halí se závojem bílým krajina
A svět jen o rok starší je
Nový den ksmrti teď usíná
Ale Vzkříšení na padrť ji rozbije.
THE CRUSADERS
Hradby věků pod nebem tu stojí
A brána náruč poutníkům otevírá
Nádvoří leskne se rytířů zbrojí
Až ráno krvavé slzy stírá
Noční blábol II.
Skrývá se v dlaních půlměsíc
I Slunce paprsky schová
Mává Ti ránem vstříc
Obětím touha náruče volá
Noční blábol
Jsi jako Afrodita
A noc už svoje zuby cení
Nikdy nepoznám,co náruč Tvá skýtá.
A zítřek. Ten už není .
TY
Mrazivým dotekem léta žhavého
A bezednou studní chladivých slov
Galerií bezejmeného malíře mrtvého
Dálkou, jež objímá i rodný krov
Škádlení
Někdy zdá se,
že jaro je k Tobě podlé;
kam člověk podívá se,
všechno je oblé.
Tenkrát pršelo
Mraky jdou, jdou oblohou
A až skončí pouť svou
Granátovým večerem sehnou hlavy
Dál běží svět: zpříma i na kolenou
Po dvanácti pivech
Jak do lesa, tak
I z lesa se ozývá
Řičí, křičí, jak
I ta láska bláznivá
Po jedenácti pivech
Kantiléna zazní nocí mladou
A křídla dá mláďatům bez peří
Trnou strachem nad zemí rodnou
Kolikrát je ještě život udeří
Po deseti pivech
Kalným ránem, syrou tmou
A nad hlavou když se blýská
Tajím dech, když najednou
Krásná dnes jiskra si mne získá
Po osmi pivech
Jarní dávno odešlo již tání
A mnohdy po něm stýská se mi
Něžným je dotekem zimy zrání
Až všechny Tvé polibky vrátí se mi .
Druhý sníh
Země je už zase bílájako křídla andělůSpoutává nás vůně tichajak láska ruce milencůOči skryté pod závojembílých vloček sněhovýchRozpité snad chvatemprvních polibků kradenýchVšechno kolem mizí náhleSlyším jen vůj smíchNevidím však ale TebeVšude jenom sníh.
Sněživá
Jako dopis roztrhanýpadá na zem sníhV závějích vzpomínek napadanýchchtěl bych Tě zas mítBloudím bílou plání hledám smysl slovVápětí padám v nepoznánísněhem nezavátých, krvavých stopDo černé noci zapomění chcem se propadnoutNa perutích bílých listůk sobě časem ploutStromy jako smutné svícestojí kolem násKrůpěje studu, hoří líce. a sníh padá zas
ČTVRTÁ
Mocí nocí ze spánku vyrvánaA toužebně vyhlížíš paprsek ránaGarnyž očí stažena k bolesti prahuDál milenci šeptáš :"vrahu. "Ale ozvěna ti vrátí milostivěLesk polibků v náručí jemněEskapádou rty se k Tobě vrátíNa skle očí se touha ztratíA zítra. Zítra v noci. V noci moci.
TŘETÍ
Miluješ dne i noci senA já vydám se mu v plenGrátis :ležím v poutechDál mne vězníš ve rtechA stačí říct jen slovo
DRUHÁ
Mává anděl perutíA k pláči i mně donutíGdyž zakryje Tvou tvářDýka srdce protkne v mžikuA "mám Tě rád" . zanikne v křiku
PRVNÍ
Blízko a přeci v dálceLáska podobná je válceA náboje ne a ne dojítNevím koho dřív střelitKulomet srdce štěkne jen jednouA kácím se já. s Tebou
LÉTO
Jaro v ostrých paprscích pomalu umíráA nastává doba šíleného léta tanceNaděje lásky však jen na chvíli usínáA oběti její přes noc změní se v dravce .
NOC
Malý plamínek naděje blikotá chladněA každá vteřina bere mu síluRánem Slunce příjď už ke mněKrátkým polibkem vrať mi víruEšalonu smrti kola duní temněTicho noci trhají na tisíc dílůKráter mé duše naplní láska jemněA jen Ty máš odvahu k tomu dílu .
TOUHA
Modlím se k bílé krajiněA má slova rychlé jsou střelyRvou šaty by oči mé nevinněKradmo Tvé tělo zřelyEkrasitem touhy naplním ty větyTřaskavou šnůru polibkem zapálímA po výbuchu nebudou už dva cizí světy. celý se v Tobě rozpustím.
PŘIŠLA´S
Přišla´s koncem létalásko nečekanáTvá touha polibky vplétádnes do mrazivého ránaPomalu a neslyšněvplížila ses po schodechSvým hladem sytíš měa v zádech mrazí Tvůj horký dechPřišlas koncem létateď sníh Ti křupe pod nohamaa každá Tvoje větavoní, voní malinamajež stačí ochutnat a létámvysoko nad horamaVždyť přišlas koncem létalásko nečekaná.
ŽEŇ
Jako ostří nože pluje měsíc tmou do černýho noci moře Tvou duše hladinou Jako krajíc chleba voní Tvá ústa najednou a v jícnu pece třeba hledáš tu větu tajemnou Už se drolí klasy Tvých ňader v rukou mých a rozplétáš si vlasy V dýmu ohňů tajemných jsou slyšet jen cizí hlasy našich těl sevřených
Jarní tání
Malými krůčky potůček sněhem cestu si razíA zatím jen tiše si zpívá, jak by se smálRytmus zběsilého milování jen občas kamínky kazíKrutý jež Zimy vládce v cestu mu dalElegie nad koncem smrti stínu nikomu nescházíTrubadúr zoufalý, jenž by je hrálKvětinka na břehu nesměle odvahu rozkvést nacházíA z potůčku je řeka: „Král je mrtev, ať žije král. “
Tam v Karviné
Mrakem jsou si slzy blízkoAnad našimi hlavami už blýskloRáno snad vypláče se zimouKvětinami, jež na skle hynouÉterem pak mezi rty naše vletíTrpkne na jazyku jeho sladká chuťA Ty i já jsme svatí, jsme kletí. Bůh nás suď .
Malá vánoční hudba
Najednou vše zbytečným se stává,
víc než zlato platí sláma.
A nad kadidlo (jaká pokory to škola):
dech osla jen .
VLAK
Paličky kol rychlíku,
Proti Tvýmu srdci potichu,
Bubnují po kolejích,
Které, i když se to zdá,
POHÁDKA O KRÁLI A VÍLE
POHÁDKA O KRÁLIprvní část psala kamarádka MauglíO králi (a víle)
Bílé vlajky, bílý den,začíná se bílý sen. Sen o zemi, jež má krále. Myslím na ně neustále. Ta země je plná květů.
LITANIAE AMATORIAE - opraveno
Milenko tichých večerů, v nichž Tvá slova utichnou, přesto rozeznějí touhy citeru, její tóny mou duši proniknou. Milenko nocí temných, kdy sama jediným jsi světlem, jenž přikrývá každičký hřích a hýčká mne Svým teplem. Milenko jasné půlnocí jíž starý den v nový se hrouží, teď není už pomoci těm, kteří po sobě touží. Milenko ryčných kuropění, která tě z lůžka zvednou, však zbývá chvíle do rozednění a chce se umřít, umřít ještě jednou.
Od soumraku do úsvitu
Malá tanečnice na nebi modravémA vločka bílá, co k nebi se snášíLůžko snů každou noc sebou mi vysteleGranáty očí v náramku nového dne záříOd jejího klína těžko, těžko se vstáváRánem udiveným letí nová ta zvěstZáchranný kruh plavci topícímu se dáváA v hlubině zapomnění není místo na bolestTěžko však proměnit sen ten v realituA jazykem vínem ztěžklým plést:. lásko, lásko má, jsi tu. nebo už přišel samoty trest.
KARVINÁ
Milostná píseň zní za doprovodu těžní věže skřípotuA uhelný prach se ve vzpomínkách usazujeRány srdce zanikají v kvílivém sirény hukotuKalným vzduchem letí jen: „ONA MNE MILUJE. “Eště kelíšek na kuráž, než opustím samotuTažný pták bez roje se stěhujeKřídly v svatebním černém mávne tlukotuA na nebe píše: „ONA MNE MILUJE. “
UŽ ZASE SNĚŽÍ
Mávnutím křídel holubíchA pohlazením jejich perutíRánem tichý padá sníhK pláči i nebe donutíErbem bílým je láskou umrlýchTorsem chladným žhavých nocí vzplanutíA kryje, smývá všechen jejich hřích.
NEJSEM GOETHE, ALE...
Pro Tvou dušiďáblu jsem upsal se. Peklu teď svoji dlužím,však splácet nechce se. Již vyslovena modlitba kletá:"Jsem Faust, Ty moje Markéta. "Ve dlouhé cestě stříbrnév jedno padnou těla naše.