Mince

Sedím na lavičce a dívám se na ni. Na středně velkou stříbřitou minci, která leží ztracena ve spěchu na dlažbě.

Možná ji před chvílí ždímala dětská dlaň. Poklad nesmírné ceny z laskavé dědečkovy ruky. Svět na dlani se zmrzlinovým obzorem, plný bonbónových kopců a limonádových tůní. Mizející svět cukrové vaty.

Mince leskne ve slunci a nevidím jí pořádně do tváře. Přivírám oslněné oči a na víčkách mi tančí tisíce zlatostříbrných odlesků.

Nebo byla zamilované studentky  pospíchající na prošvihnuté rande. Mohla ji ztratit při zběsilému prohledávání kabelky s miliónem důležitých nepodstatností při pohledu na blížící se tramvaj.

Nevím co je zač, ani jakou má hodnotu. Slunce se sklání a mince z posledních sil září jako o život. Je to její velká chvíle.

Mohl by to být také milodar. Penízek z útrpnosti vhozený do klobouku. Falešnému invalidovi a  utajenému opilci  prodané černé svědomí. 

Slunce zapadá, snivá chvíle pominula a  na dlažbě zůstalo jen matně stříbrné kolečko. Možná je to opravdu mince. Vstal jsem a jdu se podívat. Jenže už mne někdo předbíhá, minci zvedá a vzápětí vyhazuje vysoko do výšky. Poslední velké zablesknutí, a skončila v cizí kapse.

Třeba si za ni koupí noviny. Nebo prožene automatem na lístky. Možná ji ztratí.