mr blad blu astronaut (w)z rokl(i)e

V obrovsky velkém městě vegetoval děsivě normální člověk, jehož znali pod jmény Mr Blu, pan Blad nebo taky Astronaut z Rokle. Ani na čtvrtý pokus se nesnilo, že tvorem hojně myšlenkami oplývajícím moudře novými je. Přebýval v soukromé kleci v budce, tedy v malé mini budově. Mříže místo okenních skel navrtal do okenních rámů zcela selbst, jelikož v ryze praktického muže vyl bychován.

"Mříže," přednášel kamošovi nad nepřátelským šálkem piva, "skýtají velmi výhod. Sleduj. Sleduješ mě? Za prvé byt je neustále provzdušňován čerstvým smogem zvenku a výpary ze sousedčina oběšeného prádla. Za druhé za třetí pohled z klece zmalován ani zkreslen zdá se nebýt neumyvatelnými skly. Přes páté deváté rozbitelné snad jsou? Nikoli, příteli, ni koly železnými...

Astronaut Blad vy-oni-kračoval jednoho pošmourného dne po kamenných a kočičích hlavách dlážděné ulice. Vtom na něcosi tenkého, špičatého a lesklého dupl a z levé boty měl rázem mokasínu na jehličkovém podpatku. Jen obyčejný špendlík, spínací a rozpínací v jednom. Zamyšleně vytrhl špendlík z podrážky boty a prudce jej vhodil do levé kapsy. Špendlík však bez cinkotu dopadl zpět na zkamenělou kočičí hlavu. Mr Blu se tomu podivil. Shýbl svá kolena k zemi a vylovil špendlík z tlamy kamenné kočky. V kapse měl díru. Díra byla velká. Nevěděl. Co má dělat.

Proto byl prakticky vychován, že problém rychle vyřešil. Sepnul odpínacím špendlíkem dva vlající kusy látky, kapsu s kabátem. Vyspravil tak kabát zdarma nalezeným špendlíkem z ulice.

Osmého dne po nalezení rozpínacího špendlíku zatemnil Astronautovi mysl katastroficky spásný nápad. Páskovým lepidlem izo spatlal okenní mříže k sobě tak, aby čerstvý smog zůstal venku a oběšené prádlo jeho sousedky se dál vypařovalo. Zvrátil skříně, rozhodiv jejich obsah na dno pokoje. Do komínů a továren položil pod sebe stejně účelné kusy ochozu. Uchopil rozostřené nůžky a rozpáral švy šveho oblečení, jeden po jednom. Do druhého parohu místnosti vysypal na horu mount odepínací špendlíky a jal se o-děv do celku zpět znova dát. Měl od toho onoho dnoho přespestrou garderobu.

"Spínací špendlík," odnášel kamošovi nad nevlídnou sklenicí čaje, "kvete v moc výhod. Za moc první, je variabilní. Variacovat s ním můžeš donekonečna, jednou jej jako tmel pro kalhoty použít, za pět minut je rozložíš a smotáš šusťákovou soupravu. Netrháš při tomto okresy tkaniny jako při šetrném praní a párání. Barevné kombinace, rukáva jedna, ručaj druhá, rolák z třetího svetru a nový origický oděv je na světě. Za moc třetí, je bytelnější než to tragické vlákno, kterým shijete své oh-děvy. Stroje nepotřebuje, znalosti nepotřebuje, pomoc nepotřebuje; všechno je jen špendelík...

Mr Blu nevystihl užít poneřádně své ideeee. Po-před-kračoval jednoho šmourného dne ve své obvyklé cestě po hlavách kamenných dospělých koťat, jež smáčel čekaný déšť. Že kočky kapky a kapi*ky vody nesnášejí a proto byly taky nekvalitně že zasazeny do pod-záporného-kladu, vyvrátily se a pan blad uklouzl. Spadl na záda. Po sobě měl kabát z kožichu, ve kterém se ostré chlupy praly s ostrými špendlíky; na zádech několikrát seshit špendlíky. Špendlíky právě vzdávaly svůj nerovný odpas se stonásobným množstvím chlupů, vztyčilily se a neshodou nehod zabodly se Astronautovi w rokli do zad. vy(ty)-he(she)-knul a dokonal, skonán svým svíracím spendlíkem.