Řetězová reakce

„ Z malé příčiny, velký následek “

                Mám volné odpoledne, co budu dělat?! Volno po dlouhé době. Měla bych udělat něco pro sebe. Napadlo mě plavání. Celá jsem se rozradostněla. Skvělý nápad! Sbalila jsem si věci a šla na tramvaj. Po necelé hodině jsem dorazila na bazén – zmoklá a naštvaná. Totiž – než jsem došla na tramvajovou zastávku, notně se rozpršelo a já, jako na potvoru, nechala deštník doma. Tramvaj přijela se zpožděním a byla narvaná k prasknutí. Ale vidina příjemného protáhnutí těla a odpočinku, mě uklidňovala. „ Ale co, hlavně, že jsem už tady “, říkala jsem si a přitom odemykala svou skříňku v šatně bazénu.

                Převlékla jsem se do plavek, smočila se pod sprchou a rychle do bazénu. Vcházela jsem trochu nejistě – kdo tam bude a koho budu znát. Naštěstí tam mnoho lidí nebylo a nikoho jsem neznala. Prošla jsem kolem pubertálních mladíků, hloučku štěbetajících babiček, maminky s asi 8-letým chlapcem a zamířila jsem ke skokanskému stupínku. Vystoupila jsem na něj a skočila. Vynořila jsem se a udělala pár temp, doplavala jsem ke kraji bazénu. Říkala jsem si, to je pohoda. Udělala jsem moc dobře, že jsem sem jela a odrazila jsem se od bazénu a plavala na druhou stranu a zase zpět.

                Když jsem se vynořila, abych si odpočinula, zaslechla jsem křik jedné z babiček. Otočila jsem se směrem do bazénu a viděla, jak všichni rychle vylézají z vody a babička křičela – „ hovno ! “ Ve vodě plaval hnědý předmět. Jenže v tom zmatku si jedna z babiček lokla vody víc než měla a začala se topit. Plavčík nelenil a babku rychle vytáhl z vody ven. Pak se vrátil s tím, že zlikviduje, nežádoucí plovoucí předmět. Za chvilku byl u něj a po bližším prozkoumání zahlásil, že to je jen čokoládová tyčinka. Vzal ji do ruky a chtěl plavat ke břehu. Jenže tyčinka byla obmotaná provázkem a jakmile ji plavčík uchopil, jeho ruka se dostala do připraveného oka a kdosi cuknul. Plavčík se lekl a začal se topit. A tak pro něj musel druhý plavčík skočit, aby ho zachránil. Ale to jsem už byla z vody venku, seděla na lavičce a pozorovala tu podivnou situaci. Když v tom se ozval hlasitý smích. Na protější straně se strašně smál ten 8-letý klučina. Maminka někam odešla a on se začal nudit. Tak si vymyslel a zrealizoval „fígl“ s čokoládovou tyčinkou.

Ale to nebylo všechno.

                Nad bazénem byl balkon a tam malé bistro. Najednou se odtamtud ozval strašný křik a z balkónu skočil do vody muž, kterému se kouřilo od zadku. To bylo tak – jeden z hostů onoho bistra, kde se nesmělo kouřit, se rozhodl, že si zapálí na záchodě. V klidu si tam pokuřoval. V momentě, kdy babka vykřikla „hovno“, se leknul a cigareta mu vyskočila z ruky a zapadla za košili. Nemohl ji najít a naneštěstí, jak se zvednul, cigareta sklouzla a zapadla níž, do plavek. Chvilku pobíhal po záchodě a pak po bistru. V tu samou chvíli, kdy druhý plavčík skočil do vody, zachránit prvního plavčíka, se muž s hořícím vajglem na zadku rozhodl, že skočí z balkonu do vody. Jenže – dopadl na oba plavčíky. A tak byl celým hloučkem babiček přivolán vrchní plavčík a ten musel všechny tři zachraňovat. Prvního plavčíka musela nakonec odvézt ambulance do nemocnice s otřesem mozku – muž na plavčíka dopadl onou doutnající zadnicí. Druzí dva plavčíci měli větší štěstí, nic se jim nestalo. Zbytek osazenstva bazénu, včetně mě, jen vytřeštěně koukal a nevěřil tomu, co vidí. Když ambulance odjela, šla jsem se osprchovat, v šatně jsem se převlékla, odevzdala vrátné klíč od skříňky a šla na tramvaj.

Venku mezitím přestalo pršet. Tramvaj přijela včas a poloprázdná. Sedla jsem si a přitom jsem stále fascinovaně koukala skrze okno, kamsi „do blba“. Říkala jsem si – „ tak tuhle historku mi nikdo neuvěří“