Zpovědˇ

Nevěřím ničemu ...

ani Bibli...

ani Bohu ...

Nevěřím ničemu ...

ani osudu...

ani náhodě...

Nevěřím ničemu...

ani štěstí ...

ani smůle...

                             Ani tobě ...

Bývaly časy,

kdy jsi bývala mou oporou,

bývaly časy,

kdy stávala ses mou závorou,

která nenechala mě odlítnout,

k hříšným myšlenkám

do jinýho světa ...

Jedl jsem tvýma rukama,

koukal stejnýma očima,

Myslel stejně jak ty...

Věřil jsem všemu, cos říkala, že pravdou je !

Zapomínal na všechno, o čem si říkala nepodstatné...

Miloval vše, co tebou bylo milováno tak mohutně,

s takovou vervou a nadějí,že já sám sebe v jednu chvíli

                           miloval...                            

Něco nás přimělo být spolu...

Něco , co projelo našimi těly,

něco ostrého, jak žihadlo včely,

něco, co tys nechtěla,

ale já začínal mít rád...

Něco, s čím jsem začal počítat...

Nebyla to láska,

ani soucit,

nebo něha

a porozumění...

Bylo to silnější...

Snad víra,

nebo tak nějak

by se to dalo nazývat...

A od té doby

nevěřím ničemu...

Ani víře...

ani sobě...