Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNovoroční
Autor
Rowenna
Novoroční proto, že psáno 1. 1. 2004 někdy ve dvě hodiny ráno, poté, co jsem přestala tančit, hulákat, mávat s prskavkami a dělat takové ty blbosti, co se o silvestrovské noci tak převážně dělají. To je ale smutná básnička.
Tam svíčka, tam knot
tam žena, je černo a rudo
kladívko před soudcem
všechno je dávno
přece přiznané
umírám na to
že s každým vysloveným
tajemstvím
je zapomínám
taláry soudců jsou od myší
ohryzané, někde v půjčovně
na levné kostýmy, tam na rohu
pod podloubím, za pětku na chvilku
jsou rozprodané. Koná se bazar
s tajemstvím. Se soudním tribunálem.
Paruky, šminky, počítají mi vrásky
vypadané vlasy. Převažují libru
mého masa, a odhadují kolik vážím
celá. Musíte říct, milostivá
ještě něco, co nevíme. Znatelný osten,
až syknu. Přihazuji capačky
svých dětí. Pořád je málo?
Ošoupaný snubní prsten.
Jednou, zasním se, mi spadl do odpadu.
Musel jsi ho rozebrat. Už tenkrát dávno
mi začaly padat vlasy. Vylovil jsi jich
celý chuchvalec. Usmíval ses laskavě.
Prsten se v nich schovával jak ptáče
v hnízdě. Volají mě k pořádku.
Pořád málo, pořád málo.
Mhouřím oči krátkozrace
jako ten prsten se schovávají
v hnízdě vrásek. Ale to už bylo
opravdo dávno
v potoce tělo
jako losos
přeštíhlé
o kameny
o lásku
a vichřice
už tenkrát rozpíchané.
Dvoje bosé nohy
v ranní trávě.