Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKdyž si znovu nasazuješ masku
Autor
Aleya
Slabost svou jsi ukrýval
v krvi nevinných obětí
A přitom sis namlouval
že se tou krví posvětí
tvé činy
Dlouho jsi skrýval svoji tvář
Pod maskou z černé perleti
Na hlavě z kostí svatozář
zvěstovala prokletí
tvé viny
Chybělo jen pár kroků
skoro jsi viděl světlo
Na zem by bylo slétlo
Pár andělských perutí
Však přišlo tolik roků
v samotě a ve tmě
kdy vzpomínals jen letmě
Na písně bílých labutí
Teď přišla náhle stará vzpomínka
A do unavených očí
derou se ti slzy
Ale pak hned brzy
se ta chvíle loučí
Tak jako kdysi...maminka?
Teď už jen slovo,
potřásáš hlavou
Moc dobře si vzpomínáš
na rány na svém zápěstí
Teď se jen hořce usmíváš
Však tehdy jsi chtěl bolestí
vykoupit viny své
Hvězdy ztrácí svoji zář
Tak chladné někdy přijdou ti
A připadáš si jako lhář
když odpovídáš dítěti
že všechno dobře dopadne
Nakonec jsi tehdy ušel těch pár kroků
Však to světlo bylo bledé
A na zem se snesly šedé
perutě holubí
V srdci zbyly rány z těch zlých roků
A i když jsou z nich dávno jizvy
i když se snažíš neslyšet ty výzvy
Tak jednou touha promluví
povědomým hlasem.
A pak se necháš hladit tmou
Oslepit jejím jasem
Aniž bys chtěl, tvé nohy jdou
tou starou cestou zpaměti
Tak sladkobolné zdá se ti
Když si znovu nasazuješ masku.