Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKřeččí horrorová
29. 01. 2004
12
0
9460
Autor
cekanka_ucekana
Kdo to, krucinál, řek, že nemůžeme mít doma prázdnou klec? A proč jsme ji teda nevyhodili? A kdo řek, že ten křečíček je tak roztomilej? No ale já to byla, kdo šel do Zverimexu (ty obchody se tak už dávno nejmenujou) a čuměl tam do těch lahví od okurek a pak se asi na půl hodiny (přesně na dobu, než je prodavač otestoval, dal do krabice a já zaplatila) zamiloval do těch milých a sladkých křečíčků a rozhod se je koupit! Řekla jsem, že je ale chci jenom, když to není kluk a holka a prodavač je sexoval (to je terminus technikus u kuřat – určování pohlaví) a řikal, že to je jasný, že to jsou bráchové, ať se nebojim. „A jsou na sebe zvyklí, pani, nebojte se, nebudou se vám prát!“ Přinesla jsem je domu jako poklad, byla jsem šťastná, jak blecha! Jak se k sobě tulili, jak po mně pokukovali! A jak měli krásný kožíšky a očička jako korálky, parchanti! Tu noc se mi poprvé zdál sen o křečkách. Měla jsem plnou klec křečků, lezli po sobě, prali se, kopulovali, rodili, množili se a smáli se mi přes mříže.
Pak se bráchové, co na sebe byli zvyklí a co se zaručeně nebudou prát, pani, začali rvát, jako koně a ječeli u toho, že jsem nemohla v noci spát (mám klec za hlavou). Musela jsem je hlídat a odtrhávat od sebe a polejvat studenou vodou. Očička jako korálky se proměnily na zlý kukuče a heboučký kožíšky se naježily a už jim to zustalo. Aby se nezabili, jim zabránil muj muž, protože ho jednou chyt amok a rozbil klec. A křečci utekli. Jednoho se mu podařilo chytit, dal ho do hrnce a druhým se nezabejval. Byl v čudu. Dobří lidé mi poradili, jak ho ulovit, tak jsem mu nastražila k hrnci žebřík a šla jsem v klidu spát. A měla jsem další sen. Tentokrát jsme měli plnej byt křečků. Sbalili nám pingly a vyhodili je za dveře. Byli velký, jako člověk, lezli přes sebe, prali se, kopulovali, rodili a smáli se nám, když se váleli v naší posteli.
Než se ten blbec vrátil za dva dny klepala jsem se strachy, že to fakt je holka, že si zaleze někam do svetrů, který už nenosíme, porodí, pak vleze do hrnce a my budeme mít ve svetrech mrtvý mimina a nepřijdeme na to, protože smrad máme v ložnici od manžela. Blbec se vrátil, spadnul do hrnce a hned začla bitka. Ale co bitka! Oni spolu fakt kopulovali! (Kopulovali řikám, abych nemusela říct, že křečci spolu šukali, já nejsem sprostá.) Chodila jsem po lidech a ptala jsem se, jestli je možný, že křečci jsou homosexuální, když jsou spolu dva samci. No prej jo, uklidňovali mě lidi, který měli s chovem těch bestií zkušenosti. Přála jsem si to k Vánocům. Nakonec jsem ale stejně musela vyndat další hrnec, protože se to s nima nedalo vydržet a i když jsme pak koupili akvárko, velký akvárko pro dva křečky, jeden stejně musel zustat v hrnci, protože se nesnesli. A tak jsem ho vždycky v noci dala do vany s kolotočem, aby nezblb a ráno jsem poslouchala, jak muj muž ječí, že je zase křeček ve vaně a blbě na něj čumí. V tý době jsem měla další sen o křečkách. Byli naložený v naší velký koupelně ve vířivce (kterou nemáme), kouřili, pili bubliny a kopulovali, rodili a smáli se nám.
Křeček, kterej vyhrál akvárko zatím utěšeně tloustnul. Honila jsem ho do kolotoče a cenzurovala jsem mu potravu a pak jednou v noci (je zajímavý, že křečci fakt dělaj všecko v noci) z našeho milýho a tlustýho křečka Ferdy vypadli tři malý růžový pískající válečky. Hned jsem mu všecko odpustila a začala jsem se s nim starat o miminka. Ferda byl vzorná matka, skoro vůbec je neopouštěl, pěchoval pelech pilinama a já, jako vzorná živitelka jsem mu strkala žrádlo do huby, aby je opustit nemusel. Byla jsem pyšná, že je nežere, jak mě chytří lidé varovali. Považovala jsem to za svůj úspěch, že je tak láskyplnej ke svejm miminkům, který jen tak mimochodem voněly, fakticky jo, najednou tam nebyl žádnej odpornej křeččí smrad! A pak zase v noci, ležim, usínám a najednou slyšim, jak někde kvičí sele. Vyskočim, rozsvítim a vidim, jak ta vzorná matka dřepí v rohu klece a okusuje brečící a zmítající se miminko! No, co jsem mohla dělat, vyzvracela jsem se, lehla jsem si a na chvilku jsem usnula. A zase přišel. Sen. Viděla jsem Ferdu, jak žere mimino a ostatky zahrabává do pilin v rohu klece (ne akvárka, což mělo svůj důvod), kde těch mrtvolek je už asi deset. Pak vzal šroubovák, povrtal se v kole, nased a vyjel uvolněnou mříží. Objel mě zkoprnělou a udělal na mě dlouhej nos. Chytnul mě vztek, že si ze mě ten hajzl dělá prdel, chytla jsem, co jsem měla po ruce, lžíci a přesně mířenou ranou jsem to do něj při dalším kolečku napálila v protisměru. Měl dost. Pohřbila jsem ho k jeho připosežranejm dětem a bylo mi fajn.
Ráno jsem nahrnula zbylou mládež s matkou vařečkou do sklenice a utíkala jsem do Zverimexu. „Tady to máte, toho vašeho samce i s jeho dětma, já už to nechci ani vidět!“ vysypala jsem ze sebe a vypadla jsem, jak cukrář. Doma jsem vyndala Pepu z vany, dala ho do akvárka (před tim jsem ho vyčistila a ač jsem pátrala, nenašla jsem ani stopu po nočním masakru) a spokojeně jsem si před něj sedla. Máme jen jednoho křečka. Už nikdy nebudeme mít mimina. A Pepa nemá koho sežrat!
Jo a já budu taky konečně v klidu spát.
Pak se bráchové, co na sebe byli zvyklí a co se zaručeně nebudou prát, pani, začali rvát, jako koně a ječeli u toho, že jsem nemohla v noci spát (mám klec za hlavou). Musela jsem je hlídat a odtrhávat od sebe a polejvat studenou vodou. Očička jako korálky se proměnily na zlý kukuče a heboučký kožíšky se naježily a už jim to zustalo. Aby se nezabili, jim zabránil muj muž, protože ho jednou chyt amok a rozbil klec. A křečci utekli. Jednoho se mu podařilo chytit, dal ho do hrnce a druhým se nezabejval. Byl v čudu. Dobří lidé mi poradili, jak ho ulovit, tak jsem mu nastražila k hrnci žebřík a šla jsem v klidu spát. A měla jsem další sen. Tentokrát jsme měli plnej byt křečků. Sbalili nám pingly a vyhodili je za dveře. Byli velký, jako člověk, lezli přes sebe, prali se, kopulovali, rodili a smáli se nám, když se váleli v naší posteli.
Než se ten blbec vrátil za dva dny klepala jsem se strachy, že to fakt je holka, že si zaleze někam do svetrů, který už nenosíme, porodí, pak vleze do hrnce a my budeme mít ve svetrech mrtvý mimina a nepřijdeme na to, protože smrad máme v ložnici od manžela. Blbec se vrátil, spadnul do hrnce a hned začla bitka. Ale co bitka! Oni spolu fakt kopulovali! (Kopulovali řikám, abych nemusela říct, že křečci spolu šukali, já nejsem sprostá.) Chodila jsem po lidech a ptala jsem se, jestli je možný, že křečci jsou homosexuální, když jsou spolu dva samci. No prej jo, uklidňovali mě lidi, který měli s chovem těch bestií zkušenosti. Přála jsem si to k Vánocům. Nakonec jsem ale stejně musela vyndat další hrnec, protože se to s nima nedalo vydržet a i když jsme pak koupili akvárko, velký akvárko pro dva křečky, jeden stejně musel zustat v hrnci, protože se nesnesli. A tak jsem ho vždycky v noci dala do vany s kolotočem, aby nezblb a ráno jsem poslouchala, jak muj muž ječí, že je zase křeček ve vaně a blbě na něj čumí. V tý době jsem měla další sen o křečkách. Byli naložený v naší velký koupelně ve vířivce (kterou nemáme), kouřili, pili bubliny a kopulovali, rodili a smáli se nám.
Křeček, kterej vyhrál akvárko zatím utěšeně tloustnul. Honila jsem ho do kolotoče a cenzurovala jsem mu potravu a pak jednou v noci (je zajímavý, že křečci fakt dělaj všecko v noci) z našeho milýho a tlustýho křečka Ferdy vypadli tři malý růžový pískající válečky. Hned jsem mu všecko odpustila a začala jsem se s nim starat o miminka. Ferda byl vzorná matka, skoro vůbec je neopouštěl, pěchoval pelech pilinama a já, jako vzorná živitelka jsem mu strkala žrádlo do huby, aby je opustit nemusel. Byla jsem pyšná, že je nežere, jak mě chytří lidé varovali. Považovala jsem to za svůj úspěch, že je tak láskyplnej ke svejm miminkům, který jen tak mimochodem voněly, fakticky jo, najednou tam nebyl žádnej odpornej křeččí smrad! A pak zase v noci, ležim, usínám a najednou slyšim, jak někde kvičí sele. Vyskočim, rozsvítim a vidim, jak ta vzorná matka dřepí v rohu klece a okusuje brečící a zmítající se miminko! No, co jsem mohla dělat, vyzvracela jsem se, lehla jsem si a na chvilku jsem usnula. A zase přišel. Sen. Viděla jsem Ferdu, jak žere mimino a ostatky zahrabává do pilin v rohu klece (ne akvárka, což mělo svůj důvod), kde těch mrtvolek je už asi deset. Pak vzal šroubovák, povrtal se v kole, nased a vyjel uvolněnou mříží. Objel mě zkoprnělou a udělal na mě dlouhej nos. Chytnul mě vztek, že si ze mě ten hajzl dělá prdel, chytla jsem, co jsem měla po ruce, lžíci a přesně mířenou ranou jsem to do něj při dalším kolečku napálila v protisměru. Měl dost. Pohřbila jsem ho k jeho připosežranejm dětem a bylo mi fajn.
Ráno jsem nahrnula zbylou mládež s matkou vařečkou do sklenice a utíkala jsem do Zverimexu. „Tady to máte, toho vašeho samce i s jeho dětma, já už to nechci ani vidět!“ vysypala jsem ze sebe a vypadla jsem, jak cukrář. Doma jsem vyndala Pepu z vany, dala ho do akvárka (před tim jsem ho vyčistila a ač jsem pátrala, nenašla jsem ani stopu po nočním masakru) a spokojeně jsem si před něj sedla. Máme jen jednoho křečka. Už nikdy nebudeme mít mimina. A Pepa nemá koho sežrat!
Jo a já budu taky konečně v klidu spát.
cekanka_ucekana
16. 07. 2004
všiml jsem si. a věř, že na tebe dám. nikdy jsem je teda nechtěl, ale teď už je bez šancí i sám velký přemluvitel :)))
TY vole, to je fakt horor. Dost dobrej horor. Fujtajxl, nikdy takovou bestii nechci do býtu!
cekanka_ucekana
22. 03. 2004
My měli svýho času taky několik křečků, ne dohromady, to byl vždycky jeden, ale taky nám pokaždý celkem brzo umřeli a já to vždycky šíleně prožívala, brečela jsem jako, kdyby mi umřel nějakej příbuznej, takže nakonec jsem rezolutně rozhodla, že žádnej další křeček nebude. Osobně jsem spíš na větší zvířátka :))
cekanka_ucekana
17. 02. 2004cekanka_ucekana
17. 02. 2004cekanka_ucekana
07. 02. 2004
Tak tohle je povedený..od začátku do konce to má spád a je to úsměvně podaný:) S křečky mám své zkušenosti, takže s tebou soucítím....:)
*tip a dík;)
cekanka_ucekana
06. 02. 2004
Zkoušela jsi někdy milovat někoho, kdo ti nenápadně usiluje o život? (No dobře, jde to..ale stejně:)))
cekanka_ucekana
06. 02. 2004
Ale radši se o tom nebudeme moc šířit, jo? Ještě by se nám milovníci křečků v noci vplížili do domovů a za skřípotu koleček nás okousali...
cekanka_ucekana: ...rano oddelal domek a krecek vyplaval na hladinu... :)))
cekanka_ucekana
05. 02. 2004
Předpokládám že si měla na mysli Křečíka džungarskýho? Ty jsme měli doma snad odjakživa, většinou jednoho, a když dva, každýho zvlášť, protože to byli většinou kluci a stoprocentně by se prali. Každej první křeček (křečík) se jmenoval Ferda, na jméno druhýho si nevzpomínám, ale když vždycky Ferda
pošel, další na řadě se opět jmenoval Ferda. Mláďata ale neměli, na to jsme si netroufali. Jejich nevýhodou je že moc dlouho nežijou, nanejvýš tři roky.
A je fakt, že ve dne spěj, a v noci šmejděj, to dělaj všichni.
tip
jeden známý měl taky křečka a jednou v noci už jeho nervy neustály ten rachot, když milý křečík běhal v kole, a tak jej dal i s akvárkem na balkon. jenže v noci začalo pršet a akvárko stálo zrovna pod dírou v okapu... :)
cekanka_ucekana
02. 02. 2004
hm. před rokem a půl jsme si pořídili psa v bláhové naději, že je (po asi osmi letech) s chovem křečků konec (postupně všichni odešli do křeččího nebe). takže už zase máme dva a jeden se začíná kulatit. a naše pejska si jejich klec denně prohlíží. jo a včera se přitom začala olizovat.
Jo, tak to je dobrý. My máme ke křečkovi ještě kocoura a je to docela mazec...
cekanka_ucekana
01. 02. 2004
je to malý, moc to nežere, potřebuje to jen málo prostoru, dělá to malý bobky. Až pak si všimneš, že je to fakt inteligentní a roztomilý....
cekanka_ucekana
01. 02. 2004
Ja zvirata doma mit nemusim. Milovnici zvirat, odpuste mi to. Ale snazila jsem se, aby muj maly mel vztah k zviratum lepsi a tak jsem mu koupila krecka. Jidlo jsem mu sypala pres mrizky, protoze jsem se bala, ze kdyz tu klec otevru, krecek se mi zakousne do prstu. Krecek zemrel, pochovali jsme ho. Pak jsme meli dalsi tri a vsichni zemreli. Ty uz jsem hazela do odpadku, aby to maly nevidel. Pak jsme se spolecne rozhodli, ze to nejvetsi blaho co muzeme kreckum doprat, je nekupovat si je!
Tak si umis predstavit, co to pro me znamenalo (s tou prihloupou fobii) cist tvoje vypraveni...:-))))))
jůůů křečcííí :-) já měl spooustu rrůznejch křečků, takže to znám :-)
Akorát že já měl woprrawdu dycky dva kluky, takže mimina nebyly ... Ale i když to byli klucí, tak taky spolu občas šous... éé.. kopulovali :-)
A když se spolu prali, tak jsem dycky toho agresívnějšího strčil do tzv. "kriminálu", což byla mrňavoučká klícka s výhledem na velikou klec, kde měli domečky a hračky. A zatímco ten "hodnější" křečík měl celou klec pro sebe, ten "zlejší" musel bejt v kriminále a koukat se na hodnějšího :-) Věř, že za tři dny toho měl dost a sliboval, že už bude hodnej... A byl!! Pak se nejmíň půl roku nepral! Ale často se stalo, že po čase se ten hodnější stal zlejším, takže zase putoval do kriminálu on... :-)))
Marilyn_Manson3
29. 01. 2004cekanka_ucekana
29. 01. 2004
Zavzpomínal jsem si na všechny naše křečky. Nikdy mě ve snech nestrašili, protože jsme na ně byli hodní, i když někteří byli kousaví prevíti. Vono kdybys trávila všechen čas v hrnci nebo akváriu, tak bys možná taky kousala, kdyby pak na tebe někdo šáhl. Všichni byli řádně pohřbeni, do žádných odpadků je nikdo nikdy nehodil. Všichni se u nás dožili dvojnásobného věku, než jaký jim byl přírodovědci určen.
cekanka_ucekana
29. 01. 2004
Brrr - studená vana ... :-)))
Čeky, dyť já si to myslím, žes je měla taky trochu ráda. Odvozuju to z toho, že máš ráda lidi. A víš že se říká, že kdo nemá rád zvířata, nemá rád ani lidi.
(A měli v tý vaně hobliny nebo seno? A nešimralo tě to někde, když ses s nima koupala?)
cekanka_ucekana
29. 01. 2004cekanka_ucekana
29. 01. 2004
tak to je drsný. mam křečka, jmenuje se James Joyce a je to typický modernista...
Tak to je bezva napsaný...* jo a měl jsem činčilu, to byla taky noční bestie... :)