Návrat elfů

1,     Drobně mží a do noci roh zraněným elfům zavolal vstříc.

Z útesů skal, ostrých jak nůž, už přichází

elfové dobří, tak tiší jak dým, maj na těle rány a ve tvářích stín,

to ze strašný války zpátky se vrací domů k nám.

2,     Kolik jich šlo a vrací se půl, to bude pláče a po dlaních sůl

a bez králů elfů a bez mužů žen, Bože, co bude dál.

Přestane svítat, až je do hrobu dáš - v

šechen ten smutek má elfská zem.

Co platný jsou květy a všechna ta sláva,

Bože, co bude dál.

3,     V srdci ouzkost, na duši vzdor, elfové bojují jak orli z hor;

dokud tu budou vrrci a skřeti, kde bude svět?

Svobodo drahá, kolik to stojíš, kolik nás zemře ve válkách jen,

snad jednou ráno pak vyjdeš jak slunce v jedinej den.

4,     Drobně mží a do noci roh znaveným elfům zavolal vstříc.

 Z útesů skal, ostrých jak nůž, už přichází

elfové dobří, tak tiší jak dým, maj na duší rány a na tvářích stín.

To z prohraný války zpátky se vrací domů k nám.