Pro Vás

„Dobrý den, je tu volno?“

„Určitě,“ usmála jsem se na mladého kluka. Usmál se taky, hodně nejistě. Pak se posadil naproti mně a prohlížel si mě. Pořád jsem se usmívala.

Byl naprosto kouzelný. Mladý a … snoubili se v něm dva lidé, které znám. 

Zavřel oči a pomalu usínal. Zadívala jsem se na něj pořádně. To, co z něho bylo cítit se nedá popsat slovy. Jeho energie jakoby říkala: „Slečno, vím, že se díváte a nejen očima. I já se dívám…“ Bylo kouzelné pozorovat jeho spánek.

Když přišel čas vystupovat, vzbudil se a já jsem věděla, že mi chce něco říct. I já chtěla říct, ale nechtěla jsem mluvit. Počkal až si nandám batoh, usmál se a řekl: „Nashledanou.“

„Ahoj,“ odpověděla jsem a připadala jsem si tak nějak vnitřně starší.

Když  jsem vyskočila z vlaku, ohlédla jsem se a oba jsme se na sebe přes sklo usmáli. Krásně, energicky…v tom úsměvu byla slova, která jsme nevyslovili.

Všem milým dušičkám, které kolem poletují, bloudí, hledají, nacházejí, či ztrácí.

Vám všem.