Pavučina

PAVUČINA

Naše láska byla mladá.

Mladá- stejně jako Ty, i JÁ...

Jako poupě čerstvě zjara

drala se na svět,

chtěla, aby každý o ní věděl.

Z poupěte byl květ a z lásky život.

Každý říkal: BLÁZNI ZAMILOVANÍ

a my si mysleli,

že to není jen poblouznění.

Chtěli jsme NAVŽDY...

Naivko jedna důvěřivá!

I ten květ s podzimem uvadá...

Nic není věčné a z lásky je zrada,

nenávist, snad i zášť...

Kde se tu vzala? - Co já vím!

Jako bodláčí se potají

vplížila mezi nás dva

a já se chytila do pasti.

Přes tvá ramena jsem neviděla na cestu...

Zavedl jsi mě sem

a pak jsi zbaběle utekl.

Já se teď marně sama snažím vyprostit,

nejde to a navíc to tak bolí...

No na co čekáš?

Tak už mě sakra zachraň!

Nebo mě nech chcípnout v zapomnění,

v tom plevelu našeho žití.

Že je láska věčná?

Ale jdi! Věčná je bolest, utrpení...

Nic nebolí déle, než tvá zrada,

stejně padla bych ti znovu do náruče,

jak do sítě pavouka,

který ji tu nachystal právě pro mě.

Přesto děkuji!

I za tu past.

I za tu bolest.

Alespoň už vím,

co je to ŽIVOT...