Žebravému rozbřesku

není, nebylo a nebude v aréně

Žebravému rozbřesku (o znovustvoření nás) bývají chvíle, kdy prolpíváme V tu noc, kdy jsem tě ztratila, plakaly věže nokturno tak tiše, že stali se z nich zvonohlásci. Pod tmou se chvěly prvé dny a nikdo netušil, kdy vstanou. Svý tání dali jsme všem byvším a zůstávali u ledu. Jó k vodě! Pak prošel kolem žebráček, a já, nu ano, dala mu, co měla. Skrýval jsi žal, jakoby cit…… ti mohl jenom ublížit, a vzdálil naše spasení. Jen Bůh ví, co je žárlení, tak posnídal… … v tu chvíli začal pro nás den. Já tobě, ty mně zaslíben.

---