Tichounlinké tiché sny

Chci velký lodní kufr

který, až čas se naplní

stane se rakví. Zatím však bude

bydlením pro poklady. Bude tam

paruka, čepice s bambulí, gumové hračky

hadrová panna, co na bříšku je zacuchaná.

Foukací harmonika. Když na tu nebude

bude snad stačit

jen stonek pampelišky. Dole ho roztřepím

na čtyři dílky. Do harmoniky můžeš

foukat i vdechovat. Na pampelišku se troubí.

A musí se to umět.  Jako když zazní vepř.

Chróóócht, chrocht. Trpká chuť stále

zůstává na ústech. Tohle ještě musím

ukázat vnučce. To bude legrace.

Chtěla bych teplou pec. Vytáhnu

všechny hrnce, díže, pekáče,

vložím tam necky. Stěny jsou černé.

Své děti po dvou do necek

do pece láduješ. Do teplé lázně.

Sedí tam, hvězdičky, náhubek a láska,

obojek co na matku si štěká,

copak my víme o koupání v peci

o černé skvrnce na rameni?

Na peci se budou vařit brambory,

čaj z bylinek, polévka s houbami,

co rostou v lese na stráni,

budou tam dvě místa k ležení,

ležanka pro otce, druhé pro děti,

teplo je dar, co prostupuje kůží.

Chtěla bych,

jen tak si ležet v ložnici,

a číst a číst si. Takových knížek,

takových bláznovství. V nohách

mi bude ležet pes, a něčí hlava spočine

na mém rameni.