Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sewww_pismak_cz
06. 09. 2000
8
0
3594
Autor
Semipalakva
Dívám se do její tváře, ale ona jakoby mne neregistrovala. Jen tak tam sedí ve svým křesle přikurtovaná a napojená interlinkem k ovládání. Už dvě hodiny se Andrea pokouší nasadit tý svini jednoduchej virus. Dívá se směrem na mne, ale její pohled mnou prostupuje a míří do nekonečnýho vesmíru. To smrtící ticho se nedá vydržet a to zkurvený škrkání v holopamětích je psychicky neúnosný. Je to už skoro pět hodin, co se to stalo. Pokusil jsem se otevřít několik ovládacích panelů a odpojit paměti a zničit procesor. Jenomže záložní jednotky jsou mimo dosah a zakonzervovaný. A ona furt sedí a hrabe se přes ten interlink. Mám pocit, že ztrácím pomalu i ji. Pokoušel jsem se na ní mluvit, ale nereaguje. Jen, když jsem se přemístil, tak otočila pohled mým směrem, ale furt jakoby se koukala skrze mne. Otevírám další plechovku erektusu a leju ho do sebe a ona nic. Vždycky se smála, když jsem si rozřízl pusu o ten zmršeně vostrej okraj plešky, ale teď nic. Jako blázen jsem si plechovku naschvál zaříznul do jazyka, až mi krev stéká po bradě. A ona? Nic! Andrea nemrknula už celé hodiny, jedinej projev života je tepoucí srdce a mírné pohyby jejího nádherně pevnýho poprsí - to jak dýchá. Jdu k ní a hladím jí ve vlasech. Má je jako mrtvé. Opět se na mne pootočila, ale nic jinýho, žádnej úsměv, žádnej pohyb navíc. Kabel vedoucí k jejímu mozkovýmu implantátu byl plnej jedniček a nul. Monitor na stole vykazoval už sedm hodin plné vytížení interlinku. Po deseti hodinách: Teď už je mi to jasné už jsem ztratil všechny. I svou jedinou lásku jsem tomu pokusu o záchranu obětoval. Sedí tady a její vzpomínky, její mysl je totálně pod nadvládou tý zpropadený sítě. Nezbývá mi nic jinýho, než se o TO pokusit sám. Zapínám monitor u serveru. Usazuju se ve křesle a naposledy se rozhlídnu po místnosti, kde je přesně dvacetpět křesel a v nich sedících pětadvacet mých přátel. Všichni se upřeně dívají na mne, ale zároveň skrze mne. Promnu madla křesla s číslem dvacet šest a pořádně se přikurtuju. Otevřu uzávěr na mé hlavě, kam si připojím kabel od interlinku. Zahledím se do očí Andrey a nechám ukápnout slzu - možná je to to poslední, co jsem tady na tom světě udělal. Čekám na stabilní připojení... ))ověřuje se heslo...vyčkejte prosím(( ))připojen rychlostí 2TB(( ))zadejte adresu(( http://www.pismak.cz
hippiesanda
18. 09. 2004Semipalakva
06. 01. 2003
hahaha, to je super, taky sedím celé večery u písmáka a nemůžu odejít a dělat něco pořádného... myslíš, že jsem připoután navždy?:-)*
možná by se odkaz na tohle dílko mohl umístit na úvodní stránku písmáka...
libi se mi to - dobre se to cte, tak akorat dlouhy a pointaaaa! :-)
jen enchapu, ze jsem to jeste necetla, to jsem ale...
TIP!
SecretDandelion
12. 06. 2002Semipalakva
12. 06. 2002
Samoúčelné vulgarismy a reklamy bych si odpustil, ale příběh opět není vůbec špatný.* :-)
Nicky_Love
05. 03. 2002Semipalakva
03. 03. 2002Nicky_Love
27. 02. 2002Semipalakva
26. 11. 2001
..ani nahodou!!!...je to vec, ktera se mi nejvic zaryla do kůže..:o)..celkem me zamrazilo....:o)..jinak dobra reklama..:o)
Nevím, jestli mi přísluší psát hodnocení, když jsem tu nová, ale neodolám.. při čtení mi naskákala husí kůže!!!! :-) (v tom dobrém slova smyslu).