Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seAmendron
12. 06. 2004
16
12
1756
Autor
Garay
Ač z dálky cítila jsem,
tu bolest z linkování
Někdo už tudy šel
a nahou svojí dlaní
pohladil šero
a já šla tiše za ním ...
A trsy vlahé trávy
lnuly mi ke šlépějím
Prahla jsem v prachu
Toužila po toužení
A mramorově hnily
meruňky ve větvích
Sama jsem zůstala
V nadějích motýlích ....
12 názorů
Francesca Guilliamo
18. 09. 2011
"a nahou svojí dlaní
pohladil šero
a já šla tiše za ním ..." -> téměř jako iluze *t*
Negdo jož tadë šil
a na obzoro vjezda
a potom z dlaňi pil
a na dňe bëla cesta
a o čem tehdá sňil
jož nevi nigdo z lëďi
na polu bílé křiž
relijéf Krista z mjeďi
Jo jo. Já ho mám taky moc ráda. Je to Amendron. Prošla jsem tolika fázemi. Experimenty. Označená nejrůznějšími básníky a básnířkami. Ani nevím, kdo přesně je Garay :) Díky
mořský koník
25. 03. 2010
Dodatečně děkuji za znovuobjevení vlastní básně....:)
Zase bych se měla zajet nasát atmosféry na sad.
Arnika Plazivá
25. 01. 2010
Souhlas s Feanor, basen me vicemene nezaujala, az na posledni sloku. Mramorove hniti merunek ma neco do sebe, pekny obraz, za nej dam i tip :). *
Oprav si překlep v první sloce...
Mě teda báseň docela zaujala a souhlasím, ža ta poslední sloka je nejlepší...