Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDRAMA V KRAJINĚ - 12. 6. 2004
23. 06. 2004
9
0
10961
Autor
vesuvanka
Zážitky, které jsem si nemohla nechat jen pro sebe...
Dnes to nebylo putování po Středohoří, ale jenom letmé a krátké pozdravení této krajiny. Cílem bylo místo "u křížku" v polích poblíž Chodovlic, které se nacházejí jižně od Třebenic směrem k Hazmburku.
Již cestou vlakem do Lovosic jsem pozorovala rychle se měníci oblačnost. Zprvu bylo polojasno, bílé, načechrané kumuly se honily po modrém nebi a nad nimi se všemi směry táhly ljemné řasy. Kumulů přibývalo, řadily se vedle sebe i za sebou, na některých místech se vrstvily a tmavly. Měnila se i nálada krajiny, zprvu jásající, ozářená sluncem, trochu posmutněla - sytě zelené louky a pole dostaly tmavší odstíny...
Z Lovosic pokračujeme autem starými silničkami k Chodovlicím. Lovošm Boreč, Milešovka, Kletečná a další vrchy Středohoří jsou na dohled. Tu a tam ještě prokukuje sluníčko z mraků a jeho paprsky hladí ty nádherné kopce, které ljsou chloubou tohoto kraje. Ale netrvá to dlouho - houstnoucí oblačnost bojuje se slunečními paprsky a nakonec jim zakryje všechny cestičky ke krajině, která upadá do jakési melancholie. Radostné tôny barev se již úplně vytratily z polí i luk, potemněly koruny stromů. Kopce vytvářejí teď jen tmavé siluety a ty, které jsou dál, se postupně ztrácejí v mlze. I vesničky s červenavými střechami domů a věžemi kostelíků se ponořily do smutku...
Přijíždíme na místo, těžké olověné mraky jsou plné vody a nabité elektřinou. A pod nimi nízko nad zemí plují ještě další potrhané a tmavší. Přijíždíme k našemu křížku a začíná pršet. Zůstáváme v autě. Provazy vody bičují jeho kapotu i okolní krajinu. V hustém dešti se nám zcela schovala Milešovka a postupně mizely i další vrchy. Rozpoutal se divoký vítr a smýkal větvemi stromů u silnice. Z hrozivého nebe sjel na severozápadě blesk kolmo k zemi, okamžitě následoval hrom... Další blesky a rány - rozezněla se divoká symfonie nebeských bubnů, která trvala asi 20 minut, doprovázena hustě padajícími slzami z mraků... Přístroje meteorologické observatoře na vrcholu Milešovky teď mají napilno - zaznamenávají údaje o další bouři, která se nad horou přehání. Milešovka je bouřemi pověstná - ne náhodou ji Němci nazývají "Donnersberg", což je Hromová hora. Rachot nebeských bubnů pomalu slábne a nakonec ustává, i mraky přestávají plakat.
Konečně jsme mohli vystoupit z auta, s chutí se nadechnout čerstvého a voňavého vzduchu a rozhlédnout se po krajině. Oblačnost byla světlejší, místy se protrhávala a nad ní se objevovaly ostrůvky modré oblohy. Sluníčko začínalo nesměle ozařovat vrcholy mraků, které nás zaujaly nejen svými tvary, ale i odstíny mnoha barev. Ty barvy by se nedaly vystihnout akvarelem, to by bylo možné jen olejovými barvami...
Vynořily se i naše kopečky v plné kráse - Hazmburk , Brník, Srdov, Oblík, Milá, Křížové vrchy, Solanská hora, Děkovka, Lipská hora, Košťálov, Milešovka, Lovoš.... a ještě Říp, nad kterým se objevila jen poloviční duha - moc zajímavý a neobvyklý úkaz. Nádhera! Jdeme polními cestami, boříme se sice v bahně, ale nevadí nám to. Kocháme se malebností krajiny, která nám ukázala svoji tvář za bouřky. I teď je obloha plná dramatu - mraky zajímavých tvarů - některé jsou značně potrhané, jiné bachraté. Naši pozornost upoutá vrch Milá na Lounsku. Je to taková pěkná, strmá čedičová homole (510 m nad mořem), která teď vystupuje stejně jako ostatní kopce ze světle narůžovělého pozadí. Nad jejím vrcholem se zvedá tmavý mráček tak trochu připomínající kouř... Že by se nám snad Milá chtěla po milionech let znovu probudit? Ale ne, to je jen taková básnická metafora Středohoří, které nám chtělo jen trochu naznačit, jak začínalo drama jeho zrození... Krajina ohněm zrozená k člověku promlouvá...
A ještě obdivujeme krásu sytě zeleného obilí, které čeká na další pohlazení sluníčka, aby dozrálo, těšíme se barevnou paletou květů kolem nás - je červen a vegetace na loukách a okrajích polí vrcholí. Zaujmou nás tmavě fialově modré ostrožky, které se zvedají z trávy v podobě svícnů, světle fialové vikve, vlčí máky, poměrně vysoký rmen, žlutá barborka, mochna, modrý hadinec... Keře šípku jsou obsypány růžovými květy a kvetou i keře černých bezů. A nad námi se teď rozeznívá ptačí symfonie - skřivánek, strnad luční a dál v keřích se pokouší o trylek pěnice slavíková - a to už se sluníčko zase ujalo vlády a krajina se rozzářila radostí...
Bylo to jen malé a krátké zastavení - sedím ve vlaku nabitá krásnými dojmy z pouhých dvou hodin strávených v milovaném kraji. Díky za ty chvíle.
"...sedím ve vlaku nabitá krásnými dojmy..." Úplně Tě vidím... jenže... když jsem Tě viděl poprvé... (a doufám, že ne naposled... ) byla jsi rovněž nabitá krásnými dojmy... jako bys měla vulkán v sobě... a žila v neustálém přetlaku... moc rád čtu Tvoje věci...
TIP... a díky!
synáček,
Petře, děkuji moc za milá slova a tip. Ten přetlak v sobě opravdu mám a někdy si připadám jako vulkán a obzvláště, když se setkám s něčím, co mě zaujme, ať je to krajina, kopec, skála, kámen, květena, motýli, ptáci atd., ale i oblačnost - zajímavé tvary i barvy mraků, které dodávají krajině náladu - to všechno mě skutečně nabíjí, vzniká napětí a chvění ,pak kdesi uvnitř mě přeskočí jiskra a budoucí dílo ve mně začne hořet a chce se dostat - jak říkám doslovně "na povrch zemský", a to pak začnu psát nebo malovat - dílo se rodí živelně a když mohu o svých dojmech a zážitcích vyprávět a svým nadšením a radostí posluchače "nakazit" jsem moc ráda... I já doufám, že se setkáme. Díky...
Búrky milujem... práve v tomto letnom období ich je veľmi veľa a krásne si opísala scenériu s búrkou i to ako sa rodí, ako blesky bičujú a elektrizujú oblohu a vrchy v diaľke sa strácajú v parách....To je úžasné už len čítať, nieto ešte vidieť...je krásne, že dokážeš rozdávať radosť ľudom, no ja som tak premýšľal, že odkiaľ ju príjimaš...Už viem skadiaľ... Z vrchov, zo sopiek... Si vnímavý šlovek, ktorý dokáže hotové divy v príjimaní energií.... Je až neuveriteľné ako sa vyznáš v geografii pohorí, ako vieš presne všetko zaznamenať a popísať....Tieto reportáže sú dokumenty, presne ako v televízii, no sú len napísané.. Ale dokument v televíziii skončí a nasleduje reklama a už sa zase na obrazovke objaví o rok, Tvoje diela sú živé stále...Rovnako ako Tvoja láska ku všetkému....Tip.Peťo
Hanca - děkuji za návštěvu
Hermann
Peťo, děkuji za krásná slova a tip. Máš pravdu, ty sopky mi asi dávají energii - když jsem se jim začala podrobně věnovat, kromě malování začala jsem psát geografické články a pak i básně - před tím jsem skoro ani nepsala. Sopky jsou pro mě opravdu zdrojem energie a nábojem - pojem "sopka" mě fascinoval zřejmě díky Vesuvu už v dětství... Když mohu někomu o nich vyprávět - třeba jen náhodně, úplně ožívám, mám obrovskou radost, kterou si nemohu nechat jen pro sebe. Proto ráda pořádám přednášky dětem na školách a moc lmě těší, když je to zaujme...
Právě jsem v lese, daleko od lidí a ruchu města. Kolem jsou samé stromy, tyčící se vzhůru k šedému nebi. Klid tady ale zdaleka není. Přesto, že je den, les poteměl. Slyším skřípání, vrzání a bouchání, jakoby se otvírala a zavírala ohromná stará zámecká vrata. To do sebe narážejí vysoké stromy pod nápory silného větru. Vzájemně do sebe zaklíněny svými větvemi, tančí podivné tango za zvuků ještě podivnější muziky. O ní se stará začínající bouře. Flétny nahrazuje kvílení větru a bubny burácející hrom. A nyní vzduch prořízl zvuk pozounu. Táhlé zavytí, které se mnohonásobně odráží od okolních skal, jako když se zvuk varhan v kostele odráží od vysoké klenby. Tento nový zvuk sem však nepatřil. Oblohou projel blesk a na chvíli jasně ozářil vše kolem. Pod vyvráceným stromem ležela bez hnutí liška. Byl to malý okamžik a vše se hned opět ponořilo do tmy. Bouře se vzepjala ke svému největšímu úderu. A pak nastalo ticho. Okolní obloha se projasnila. Teprve nyní začalo pršet a kapky deště se třpytivě zaleskly ve větvích stromů. Ty už nevíří v divokém reji jako před malou chvílí. Stojí a pouze se uklánějí již mírnému větru, jako by mu děkovaly za tanec. Celý les si oddechl. Ozval se zpěv ptáků, omráčená liška se pod kapkami deště probrala k životu. Utíká pryč před svým hrozným zážitkem. Zem dychtivě pije. Po dešti přijde slunce a po slunci zase déšť, jak to v přírodě musí být. Každým rokem se bude tento den opakovat, i když trochu pozměněn.
Vesuvance za její nekonečnou lásku k přírodě***
Vykradač_hrobů
Moc děkuji. To je od Tebe milý a krásný dárek. Tvoje vyprávění je velice sugestivní, tu bouři jsem prožívala, byla ljsem vtaženo do toho dění, i tu lišku jsem tam viděla...
Krásné přirovnání k hudebním nástrojům... Bouře, to je veliké, opakující se drama v přírodě. Četla jsem to několikrát se zatajeným dechem... dala bych Ti obrovský tip... a ještě jednou veliký dík - je to pro mě milé nastartování do dnešního dne. Měj se moc krásně, zdraví Tě vesuvanka
takisto Ti napíšem, teším sa na Tvoje reportáže!! veľmi!!! Tvoj priateľ...Peťo
Seregil
Děkuji za návštěvu a tip - potěší mě zařazení do pouličného klubu.
Hermann
Peťo, moc Ti děkuji, budu se těšit, zdraví Tě vesuvanka Jana
Maxima_Gali
díky za návštěvu a tip
Vesuvanko velmi mile jsi mne překvapila, tahle tvoje práce je velmi pěkná, řekla bych téměř dokonalá. Děkuji.
Černý_motýl
23. 06. 2004
Hanca,
dekuji za navstevu, mila slova a tip
Cmukina - dekuji , jsem rada, ze se Ti libi
Cerny_motyl
dekuji za navstevu. Do Jizerek bych se take rada nekdy podivala, ale kdyby tam bylo nejake slusne a prime spojeni vlakem, nemame auto a ja autobusem na delsi vzdalenosti nemohu jezdit.