Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seŽivotní bilance
09. 07. 2004
16
2
4981
Autor
synáček
Čas
stále hlasitěji se mi směje
Škodolibý hlas bulvárního plátku
houpe se v opěrátku
židle
bez nohou
Tvůrci osudu
tak neodpustitelně němí
na úbočích řek života i smrti
opalují si tváře kamenné
na slunci z ledu
a
plané naděje
Přestože
naše těla minula se
jak Večernice s Jitřenkou
jsme dále jedno tělo
jedna duše
se
stále
stejnou
myšlenkou
2 názory
forget_me_not: Čas plyne v různém věku a v různých situacích úplně jinak... někdy se vleče, jindy tryskem letí... avšak jediné co nejde je čas zastavit... v tom jistě shodneme se...
Díky za verše... i za Tip...
židle bez nohou - to se moc povedlo a ten konec se mi taky moc líbí...TIP
Přestože
naše těla minula se
jak Večernice s Jitřenkou
jsme dále jedno tělo
jedna duše
se
stále
stejnou
myšlenkou
přesné...a krásné...
tip
No tak ta poslední část je moc trefná, kéž bych ti tak mohla ukrást ta tvá přirovnání...
synáčku, ty máš pro mě vždycky něco, co si schovám a zůstane to ve mně...tady je to čas...celou básní..moc krásné...:-)
tip
Čas je neúprosný...každý se na něj ohlíží, ale on se neohlíží na nikoho.....
...krásné...moc...*T
jůůů hrozně se mi líbí poslední sloka... :o)
náááádherné..
Večernice s Jitřenkou
se stále stejnou myšlenkou... :o)
*t
trosicku.. "nacervenale"..
i kdyz bezec dlouhym krokem
nekdy pohov dava si..
mer ho jak on, stejnym okem
i ty svoje trapasy
smej se s nim a jednou tolik
neni proc byt melancholik
ono se zas vycasi..
Ale nakonec, OK.. vcetne te opratky.-)
Škodolibý hlas bulvárního plátku
houpe se v opěrátku
židle
bez nohou
se mi líbí! :))
ten konec je skutečně dobrý, ale začátek se mi nějak nepozdává . . .
ale co, moje chyba . . .
Lasy
zaujímavá a inšpiratívna. Smutná a predsa dáva nádej, a nie hociakú Tip
Tvůrci osudu
tak neodpustitelně němí
na úbočích řek života a smrti
opalují si němé tváře kamenné
na slunci z ledu
a plané naděje
Petře, to je nádherně vyjádřené, velice obrazné a smutné.... a poslední sloka má krásnou myšlenku, je v ní naděje splynutí - jedno tělo, jedna duše a stejná myšlenka....
Díky a obrovský TIP i pro Tebe
"Přestože
naše těla minula se
jak Večernice s Jitřenkou
jsme dále jedno tělo
jedna duše
se
stále
stejnou
myšlenkou"
Zase jednou kouzelné, Kouzelníku.. T*I*P