Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKapitulace
Výběr: cmukina
21. 07. 2004
18
0
7708
Autor
synáček
V
šlépějích
stopy krvavé
na
hrudi
(vlevo)
prázdná
vichry milovaná
skrz naskrz otevřená díra
Kde
oči vyhasly
(zakázanými)
pohledy
na
krásu
jež jim nepatřila
tam křídla motýlů
rozhánějí kouř
bolesti slzy
suší
a
tvoří
dobře viditelnou hráz
mezi
tím
co se sluší
a
tím
co
(pro mne)
odnes
čas
Díky za krásné přání...krásné chvíle... z nichž jednu právě prožívám... návštěvou nejcudnějšího ze všech květů... Lilie bílá... nebo zlatohlavá...? (To se mi často stává... že nevím... koho před sebou právě mám...)
Díky i za Tip…!
kráásné.. a taky moc smutné.. a ta poslední sloka..
přeji Tvé krásné duši.. aby si prožívala hodně krásných chvil..
přezto.. děkuji za tuhle smuténkovou..
a tipek
kouzelná_květinka
01. 08. 2004
kouzelná květinka: Kytiček hodně, ale ta nejkouzelnější chyběla... jsem taky moc rád, že už jsi zase "doma"...
Díky za krásná slovíčka... i za Tip..
Anonym 41: Věřit na pohádky je něco zcela jiného… To o čem mluvíte Vy… je víra, že neexistuje nic nemožného… že nejsou a nebudou žádná omezení…dokonce v ničem… Jenže tak to přece není…! Věřit pohádkám znamená věřit v dobrý konec… možná i větřit na zázraky… zdaleka ne však na všechno…
Nějaká omezení tu vždycky jsou … ale jen jedno se (nikdy!) nedá zmást pohádkami… a tím je čas…!
Pokud jde o létání, tak nevím, zda-li žil někdo déle než já v oblacích… či létal nad horami… nebo jen těsně nad zemí…
Věřte mi, prosím… problémy jistě mám… ne však s pohádkami…
inblue: Hlavičku neskláněj, prosím, … a za Tip mockrát děkuji
Arien: Jestli krásné nevím... smutné to však asi ano... jenže i to je „pouzue“ jen život…
Anonym 96: Málokdy se (tak jako v tomto případě) stane, že báseň v kritice je krásnější , nežli ta nahoře... Ještě vzácnější to je ovšem u kritiky anonymní...
Na pohádky jsem věřil vždy... a věřím stále... ne však již pro sebe...
Víte… s naším životem je to jako s volným pádem... je úplně jedno z jaké výšky padáte... a v jaké výšce se momentálně nacházíte… protože po celou dobu volného pádu můžete věřit na zázrak... že se (tak jak jako v pohádkách) stane.. Existuje však výšková hranice, za kterou... i kdyby se zázrakem (konečně) záložní padák otevřel... nebude Vám to už stejně nic platné...
Za touto hranicí já jsem...
Děkuji za krásu i lehkost verše... a děkuji, že jsem mohl být inspirací k tak krásně napsané kritice...
cmukina: Děkuji Cmučku... za slovní „kytičku“... i za Tip...
já to pochopila můj milý
zrcadlu zavři ústa
a chlapci dej zas čas
a nepočítej léta v nás:-)
navážeč: Díky za vysvětlení... nenapadlo mě, že můžeš kritizovat kritiky...
Craerassy:
Pohled do zrcadla
chlapci nevadí.
Darovat ale kytku,
aby „neuvadla“
může tak leda chlapovi…
to ne, kritizovat, to byl letmý přípodotek kolemjdoucího :))
ale teď je mi to jsný, sis moh říkat, že tě tu obviňuju z nějakejch plagiátů nebo postmoderního odkazování do všech světa stran... sorík :-))
No, přesně...
Neomlouvej se, prosím, nic se nestalo... a díky, žes tu byl...
Craerassy:
Ach, milá Crae,
čas pro všechny stejně zraje.
Popřejme proto všem,
ať mají mnoho těch… co znají,
mužů i žen…
Avi (omylem asi znovu pro naváže... takže promiň, pokud jsem Tě zavolal ještě jednou ...)
" na
hrudi
(vlevo)
prázdná
vichry milovaná
skrz naskrz otevřená díra
Kde
oči vyhasly
(zakázanými)
pohledy
na
krásu
jež jim nepatřila
tam křídla motýlů
rozhánějí kouř
bolesti slzy
suší "
*slza*
T*I*P
na
hrudi
(vlevo)
prázdná vichry milovaná
skrz naskrz otevřená díra
Kde
oči vyhasly
(zakázanými)
pohledy
na
krásu
jež jim nepatřila
tam křídla motýlů
rozhánějí kouř
bolesti slzy
suší
Něžná křídla motýlů rozhánějí kouř bolesti slzy suší.... nádherné pohlazení pro smutnou duši.... Díky a veliký TIP i pro Tebe, Petře
Arienalia: První reakce od Tebe... to je pro mne velká čest i radost zároveň... děkuji za slzu... i za Tip... dcero Tolkienova...
vesuvanka: Díky, Janinko... za radost ve smutku... i za Tip...
Ta žlutá barva... hrůza pro oči.
Jinak moc krásný. Zapadá do mýho vnotřního světa.
:-) Tip
Hezké jako korálky,
zvonky znějící do dálky
žlutá svítivá naděje,
třeba se nic neděje,
překlene takovou hráz
silnější pocit zas jistě snáz .. *T
v šlépějích bolest neukryla
motýlí nemá křídla
bývala kdysi rozpustilá
než ve svém princi se prý zhlídla...:-)
nedá sa neprecítiť bolesť, ktorú vyjadruješ...po týchto slovách
tip
a prianie, aby Tvoja bolesť keď ju už cítiš, zrodila i niečo zmysluplné pre Teba a pre iných
Litochowitz
21. 07. 2004
abby: Za barvu se omlouvám... připadala mi odpovídající tématu... za slova... i za Tip děkuji...
Hancii: Korálky, do dálky naděje... hráz ale příliš pevná je... a… víc než vysoká... přesto však děkuji... za verše... i za Tip...
gabio: Díky za obojí…
Craerassy:
Je těžko mluvit o „ní“,
kdo čte to… nerozumí.
Snad „kapitulace“ sama,
je ona kdysi rozpustilá dáma…?
zvedavec: Díky... za přání... to víš... že se budu (alespoň) pokoušet... i za Tip děkuji…
Richard: díky za pochvalu závorek… i za Tip…
jo, (líbí) T
...a za závorky tu správnou pochvalu jedině od (závorky) :-)
kapitulace
ta stará dáma
to slovo
z básníkových úst
tebe já nevidím se vzdávat
a sílu tvoji ctím
proto tvá dáma
mnou dál je neuznána
Litochowitz: Díky za kapitulaci kritika... díky za vlídná slova... i za Tip...
(závorka): Závorkou jsem poctěn vždy (velmi) rád... díky za obojí...
Craerassy:
Je to jen hříčka se slovy,
má milá.
Na nohou okovy
času,
v zrcadle jeho dýku,
hlava sněhobílá,
a malý chlapec uvnitř,
k smíchu…
navážeč: ??? :)))
inu... ty dva první příspěvky mě pobavily. dobrej způsob, jak rychle a bezbolestně zaplácnout půl stránky. jo, taky zbytečně bych řek já. ale tebe to může těšit, že seš citovanej.