Náša Váša

Náša, váša

Život v paneláku. Kdo nezažil, nepochopí. Panel sám o sobě je  velmi hodnotný stavební materiál, díky němuž mohou vznikat parkoviště, provizorní cesty a velké sklady. Ale na postavení domu bych znal i vhodnější stavivo.

Ne, že by umožnění dát dobrou noc všem sousedům skrze “papírové” zdivo nevedlo ke zlepšení mezilidských vztahů a komunikace vůbec, či možnost kolektivního poslechu hudby z jednoho magnetofonu v rámci celého domu o sedmi a více patrech nevedla ke zvýšení kulturní úrovně národa jako celku, nebo šance zahrát si korespondenční mezipatrový turnaj v šachu s ušetřením rodinného rozpočtu za známky, což vede k větší kupní síle střední vrstvy obyvatelstva. Ale přeci jen fakt, že po deseti letech upadávají balkóny, že výtah jezdí každé liché úterý, že domovník je komunista, vrah a pedofil, že na parkovišti není místo, že sousedé holdují alkoholovým mejdanům, je poněkud nelichotivý. Útěchou nájemníkovi je jistě skutečnost, že bydlí v domě, kde nájemné je na německé úrovni, pohodlí větší než v Zimbabwe a rozměry pokojů splňují japonský standard.

Otázkou zůstává, které patro jest to nejlepší ze všech. Odpověď “žádné!” je přeci jen jaksi zjednodušující. Každé patro má své pro a proti. Přízemní byt jest ideální ke komunikaci s kolemjdoucími či k evakuaci skokem z okna. Nedostatečné je však zajištění proti hostům dávajícím přednost oknu přede dveřmi a půlnoci před polednem. Druhé patro již disponuje balkónem, avšak to, že než přijede výtah ze sedmičky, stihnete odemknout byt, vyzout se a vykoupat, vás nutí používat spíše schody. Třetí patro by se mohlo zdát zlatou střední cestou, nebýt zvonku ve výtahové šachtě, sloužícího nejen k přivolání pomoci při zaseknutí kabiny, ale (jak se někteří mylně domnívají) i k tomu, aby se oznamovalo, že výtah jede. Obyvatelé čtvrtého podlaží zase nemohou svému patru přijít na číslo, protože celý dům jim neřekne jinak než “ovčáci čtveráci”. Páté je pro změnu opředeno nevysvětlitelnou, ale potvrzenou domněnkou, že výtah zastavující v sudých patrech zde nestaví. Mravní bezúhonnost “šestáků” je zase zkalena německou výslovností čísla šest: sechs (čti sex). Sedmička jest ideálním místem pro četbu klasické literatury, obzvláště dílo “Na větrné hůrce” je zde jako živé. Vyšší cena za topení se však vrátí v podobě nádherného výhledu, který podnikavý český národ jistě bez problému zpeněží.

Dalším zpestřením pobytu jsou popelnice. Hlavně v době svátků, ať už jakýchkoliv, se konzum zvýší a s ním i množství komu(?)nálního odpadu. A tak přebytečné kalorie z vánočního cukroví jsou úspěšně spalovány při hře “Náša váša”. Pravidla jsou jednoduchá. Vysypat co nejvíce odpadkových košů do nepřítelovy popelnice (obyvatelé sousedního bloku) nepozorován a uchránit tak volný prostor ve své popelnici jako odkaz budoucím generacím (přibližná doba příjezdu popelářů) nájemníků vašeho domu.

Jak vidno, život v paneláku má své klady, ale i úskalí. Ať tak, či onak, kdyby celý národ český žil v panelácích, rozhodně by mezi národní vlastnosti patřila soutěživost, pohotovost, duchapřítomnost, informovanost a rychlost. Bez těchto schopností totiž v paneláku nepřežijete.   

                                  Adam Dvořáček