Pomsta

Varování: Čtení tohoto příběhu může zkazit čtenářovu morálku.

Pomsta

(aneb Poslední den jednoho šílence)

Fuj! Už je mám konečně z krku, felčary zasraný. Jak je to vůbec možný, že takovýho slušnýho vobčana, jako sem já, zavřou do cvokhauzu? Naprosto bezdůvodně! Fakt, nekecám! Od mala sem si hleděl svýho, platil týhle zavšivený společnosti daně a čím se mi ti parchanti odvděčili? Šoupli mě do blázince mezi šílence a úchyláky! Hajzlové! Však já jim ukážu, co dovedu, když se naštvu. Budou čumět! To tak – že prej trpim nějakym narušenim vosobnosti či co. Schíza a ještě ňáký podobný zasraný slovo. Celý tři odporný roky mě ládovali práškama jak pokusnýho králíka – a čekali, co to se mnou udělá.

            Ale já na ně vyzrál, na chcípáky. Stačilo, abych se pár měsíců choval podle jejich představ, žil ten hnusnej život v blázinci podle jejich debilních pravidel; a konečně sem volnej. Na tom poslednim sezení s psychoušem sem se už málem neudržel – scházelo málo, a byl bych na něj skočil a rozbil mu tu jeho ukecanou držku. Kdyby ten brejlatej blbec věděl, jak málo chybělo k pěstní plastice jeho ksichtu! Asi by se z toho podělal strachy!

            No co, hlavně že sem už pryč. Ještě pár dní a vopravdu bych se zbláznil. Tři nejlepší roky mýho života a já je musel strávit zavřenej za mřížema jako ňáká vopice v zoo. To všechno kvůli jedný posraný bitce v hospodě. Jakoby na malý rvačce bylo něco mimořádnýho. Ale to tam museli přijet fízlové a začít buzerovat. Neměli se do toho plíst! Však jsem tomu jednomu pěkně zřídil ciferník; ještě tejden potom byl v nemocnici. Ale pak přijeli další chlupatý s vobuškama a začali všechny mlátit. Většina lidí se zdejchla, jenže já měl tolik práce s jednim cucákem vod poldů, že mě druhej přetáhnul po hlavě tak šikovně, že sem byl okamžitě tuhej. Pak následovalo probuzení ve vězení, soud a zdrcující rozsudek v podobě pobytu v blázinci s ostrahou.

            To všechno je už naštěstí minulost. Teď sem volnej! Volnej! Volnej!!! Zní to tak zatraceně hezky, že to snad ani není možný. Chtělo by to zapadnout do nejbližšího pajzlu a pořádně to voslavit. Ne, to neudělám. Potřebuju mít čistou hlavu. Tejdny sem se na tuhle chvíli připravoval. Teď splnim svý bohulibý předsevzetí a vykonám svou pomstu na týhle zkurvený společnosti.

            Všechno to mám připravený v hlavě. První věc, kterou musim udělat, je šlohnout ňákýmu zazobancovi auťák. Jednoduchý jak facka. Prostě zastavim auto, dojdu ke dveřim u řidiče a začnu hystericky řvát, že potřebuju pomoct a ať vystoupí ze svý káry. Lidi sou blbý – hned první na to skočil. Jakmile votevřel dveře, chytil sem ho a vyhodil z auta. Hodnej kluk; nechal klíčky v zapalování. Vesele vodjíždím směrem k centru.

Bod dvě: zbraň. Ani to nebude problém. I po těch třech letech mám spoustu kamarádů; určitě mi jednu bouchačku pujčej! Zastavuju ve svý rodný čtvrti a jdu do jedný proslulý hospody. Ne, nemýlil sem se. Boris je kámoš. Sice zasranej cizák, ale dal mi pěknou prskavku i se solidní zásobou střeliva. Dík, Borisi, máš to u mě.

Co dál? Áááá, troška trhavinky! To musim za město do vojenskýho skladu. No, snad si Freddy ještě pamatuje, že mi dluží službičku. Zdar, Freddy, bla bla bla… A rázem vlastnim něco málo granátů. Sice jsem chtěl plastickou, ale i tyhle petardy ujdou. Možná budou ještě lepší; jen trochu pozměnim plán a zapojim fantazii… Hmm… Už se to rýsuje! Sice je škoda, že nezrušim budovu soudu, ale co se dá dělat.

Takže... Jak spojit rychlý fáro, bednu granátů a touhu po odplatě? Co se nachází poblíž silnice a je to nacpaný lidma? Správně! Zastávky! Chtěl bych vidět vyjevenej kukuč toho chudáka, co mu pod nohy hodim malou petardičku. A pak pojedu o kus dál na další.

Bum! Bác! Prásk! To máte za ty tři roky, kreténi! Dva granáty, tři granáty, čtyři, pět, šest granátů… A hele, fízlové! No pojeďte blíž, nebojte se...ještě...ještě...á hop! Móóóc hezký! A já myslel, že salta s autama jdou jenom ve filmech.

Ale no ták! To jsou ale tupý poldové. Člověk by myslel, že se zdejchnou, a vono ne! Tak kdepak máme další dáreček od Freddyho?… Tééda, tomuhle říkám zásah! A jedeme dál!

Konečně to těm debilům s houkačkama došlo. Sice jedou furt za mnou, ale v uctivý vzdálenosti.

Ha, co to vidim? Že by zátaras z policejních vehiklů? Fakt jsou to tupci! Chodník je dost širokej, abych po něm hezky projel. Bohužel není dost širokej pro auto a zároveň pro chodce…a auto má přednost. Na mě to nesvádějte, ta babka tam už ležela. Jo, ale ta svině mi zakrvácela čelní sklo. Kde se sakra pouštěj stěrače…

Teda, učej se rychle. Zátaras je i na chodnících! Ještě že je tady ta postraní ulička. Doufám, že není slepá…není. Páni, dokonce i vrtulníky! To je pocta! Ještě mi zbývaj dva kulaťoučký granátky; copak s nima asi provedeme? Chtělo by to něco speciálního, třeba…třebááá…třeba benzinku! To je vono! Bude ohňostroj!

Kde je ňáká pěkná benzinka? Kdybych byl benzinkou, kde bych se schoval… Bingo! Ta né, je moc malá a liduprázdná. Ale támhle v dálce to vypadá na lepší kvalitu služ…

Vy svině zasraný! Voni po mně střílej! Co si to… Kurva, to bylo moje zrcátko! A tohle moje kolo! S timhle už daleko nedojedu. Ale máme tady přece naši výdejnu pohonnejch hmot. Sláva nazdar výletu…

Co že mám udělat? Odhodit zbraně, vystoupit z auta a dát ruce za hlavu?… Ale je to škoda, že jsem skoro nepoužil Borisovu pistolku – krom těch několika ran po chodcích sem si ji moc neužil. Ale teď je dobrá k jiný věci. Zahodit zbraň říkáte…no prosim, jak je libo. Tak, leží na asfaltu, tak to berte jako gesto dobrý vůle a přijďte blíž.

Musim se přiznat, že s takovym koncem sem nepočítal. Mý plány vycházely docela dobře, až na tu poslední část s prostřelenou gumou. Ale než bych se vrátil zas někam za mříže, to radši dodělám svou malou pomstu do konce. Mám přece ještě ty dvě rachejtle od kámoše Freddyho, a byla by škoda je nevyužít!

Tak jóó, vzdávám se. Vystupuju s auta. Vidíte, mám prázdný ruce, nic se vám nemůže stát. No pojďte blíž, už na vás čekám. Ne, fakt nemám zbraň. Co že mám za pasem? Jenom tuhle kulatou věc, ale to není nic zajímavýho…hups, já to vopravdu nechtěl upustit!

Jen si utíkejte, stejně to nestihnete… Schválně, jak velkou pecku to asi udě…