Rudoarmějec

pro Sarken - ona už bude vědět

Rudoarmějec Fraška o dvou dějstvích s rybníkem, stromem a skupinkou chlubivých básnících cestovatelů. Postavy : Markéta Vladimír Roman Dana, profesorka - hlas za scénou Lukáš, Radka, Pavel a Jan - fanatičtí básníci 1. dějství : Na scéně je rybník, strom, pod stromem lavička na níž sedí Markéta a Vladimír, u rybníka je podstavec, na kterém stojí s vítězným gestem rudoarmějce Roman. Markéta (zasněně) To už je let, co jsme tu spolu takto seděli. Tenkrát ty hvězdy, to byla krása ! Jaký krásný večer to tehdy byl ! Vladimír Pamatuji se na to jako dnes. Proletěl kolem nás otakárek fenyklový a sedl si na pampelišku. Jaký ten měl rozkošný sosáček. Markéta A potom jsi mě něžně políbil (chce nastavit tvář, ale do řeči jí skočí Vladimír) Vladimír (dojatě) To zbarvení křídel nikdy nezapomenu. Markéta Krásně jsi mě objal kolem ramen, úžasně jsi to tehdy uměl. Vladimír Na tvoje rameno si pak sedl hnědásek kostkovaný (var. Melitaea cinxia), snažil jsem se pro něj natáhnout, uletěl mi. Markéta Měsíc svítil skoro jako dnes… Roman (z podstavce) Nechejte toho vybavování, víte, jak měl bolí ruka ? Vladimír Kuš ! Po rybníce připlouvá loď s básníky. Pavel Vidíte ten luny svit ?/ Zkusíme zde zakotvit. Lukáš (uznale) Tohle byla nádhera/ Skoro jak od Baudelaira. Přistávají a vyskládávají z lodě všelijaké harampádí (tága, pumu, karty atd.). Markéta a Vladimír z lavičky jen udiveně koukají. Pavel Po příjezdu z Rio de Janeira/ Počala v mém básnění zcela nová éra. Jan V peruánské Limě/ Tam je krásně v zimě ! Radka Když jsem byla v Ankaře/ Snědla jsem tam ohaře. Lukáš A z toho Chicaga/ Přivezl jsem tři tága. Roman (z podstavce) Nechlub se, jenom dvě. Pavel Nebo v tom Madridu/ Viděl jsem tam koridu ! Radka (pyšně) Tyhle karty (ukazuje) / Jsou z Jakarty. Jan Moje hodinky (podívá se na ruku) proklatě/ Já je nechal v Kalkatě ! Lukáš V jednom obytném bloku/ V centru Vladivostoku Bydlí hloupá ženská/ Co má tetu z Archangelska ! Dana (za scénou) Tohle byla ale pěkná strófa/ Já jsem Dana, krásná mladá prófa ! Pavel (smutně) Když se vrátím z Londýna/ jsem politej od vína. Jan (drží v ruce pumu) Podívejte co hrozného/ přivezl jsem z Grozného ! Lukáš V hlavním městě Belgie, Bruselu/ Tam si kafe vždycky najemno pomelu ! Radka Když jsem byla v Paříži/ Nezamkla jsem ve spíži. Pavel Bruselu a Paříže/ Bojím se jak čert kříže ! Lukáš (mávne rukou) V Liverpoolu u mý tetky/ Přepadli nás sufražetky ! Jan V jihofinských Helsinkách/ Rajtuju na sardinkách Roman (z podstavce) Nevěřím, nevěřím/ Ještě si to ověřím ! Radka Tenhle prášek na praní (ukazuje) / Koupila jsem v Kodani ! Pavel (radostně) Zasytím se jogurtem/ V Mohanu nad Frankfurtem ! Dana (za scénou) Pokud nechceš hloupý život prožít jen/ Netvrď nikdy, netvrď, že jsi spokojen ! Lukáš Tenhle šelest na plicích (zakašle) / Pořídil jsem v Košicích. Jan Na čele mám boulu/ Zmlátili mě v Soulu ! Roman (po chvíli přemýšlení) Když jsem vždycky v Nitře/ Tvářím se tam chytře. Dana (za scénou) Dávejte si stále vyšší a vyšší cíle/ Však jednou, jednou bude oceněna vaše píle ! Roman radostně zatleská a pak se vrátí do původní polohy Pavel (smutně) A pasy pitomý/ Ukradli nám v Bytomi. Jan, Lukáš a Radka Co tu vlastně děláme ?/ Jen tak blbě tlacháme ! Pavel, Jan, Lukáš a Radka (sborově) Jdeme pryč. (nastupují na loď a odjíždějí) Roman (slézá z podstavce a jde k Vladimírovi) Já už takhle (ukazuje jak stál na podstavci) dál nemůžu. Bolí mě ruka. Copak tohle je nějaká role? Vladimír A co bys chtěl hrát ? Moji roli ? Cha !!! Chybí ti talent a zkušenosti ! (pyšně) To, co jsem říkal na začátku ve scénáři vůbec nebylo. Rozumíš tomu ? INOVACE !!! Roman (s povzdechem) Ale takhle ze mě Bartoška nikdy nebude. Vladimír Jak chceš, vyměníme se. (Vladimír leze na podstavec a zaujímá pózu rudoarmějce a Roman si sedá na lavičku k Markétě) Markéta (zasněně) To už je let, co jsme tu spolu takto seděli. Tenkrát ty hvězdy, to byla krása ! Jaký krásný večer to tehdy byl ! Roman (roman-ticky) Miluji Vás ještě víc než kdysi. Markéta A potom jsi mě něžně políbil… Roman (plácá co ho napadne) Když já na vás myslel dnes/ Zvednu hlavu, hořel les! A v tom lese i ten vřes !/ Plameny až do nebes !!! A z lesa vyběh pes/ (s podivem) Zvířata tam měla ples. I jelen tam byl dnes/ (smutně, popotáhne nosem) Uhořel i Harapes. Vladimír (sleze a jde k Romanovi) To by stačilo ty filosofe ! Koukej mazat ! Roman Ale já (Vladimír ho přeruší) Vladimír (napřáhne ruku) Pokud nechceš pohlavek/ Převleč se hned do plavek ! (Roman s brekem uteče za scénu). Vladimír (k publiku) Vidíte, je to zase na mně. 2. dějství : Na scéně je rybník, strom, pod stromem lavička, na níž sedí Markéta a Vladimír, u rybníka je prázdný podstavec. Markéta (zasněně) To už je let, co jsme tu spolu takto seděli. Tenkrát ty hvězdy, to byla krása ! Jaký krásný večer to tehdy byl ! Vladimír Pamatuji se na to jako dnes. Proletěl kolem nás otakárek fenyklový a sedl si na pampelišku. Jaký ten měl rozkošný sosáček. Markéta A potom jsi mě něžně políbil (chce nastavit tvář, ale do řeči jí skočí Vladimír) Vladimír (dojatě) To zbarvení křídel nikdy nezapomenu. (var.…) (opona)

---