PORTA VESUVIANA... 2. část

Magická hora Vesuv upoutávala pozornost přírodovědců i umělců... Kdo si tuto horu zamiluje, bude se k ní vracet..

PORTA VESUVIANA... 2. část

VESUV A VULKANOLOGIE
Erupce Vesuvu vzbuzovaly velkou pozornost přírodovědců. Mračna černého popelu, dým, oheň a láva... ve srovnání s Etnou nejsou tak časté, ale zato silnější a mnohem nebezpečnější pro své okolí. Proto si lidé začínali více všímat úkazů, které předcházely výbuchu Vesuvu. Byla to zejména mírná i silnější zemětřesení, při nichž mnozí živočichové, zejména plazi, instinktivně opouštějí ohrožené místo, houstnutí a tmavnutí kouře vycházejícího z kráteru (do roku 1944 Vesuv kouřil i v období klidu), ustupování moře, kdy obrovské množství stoupajícího magmatu a tlak nahromaděných plynů zvedají pevninu.
Proto byla v roce 1841-5 vybudována v západním svahu hory ve výšce 608 m nad mořem první vulkanologická observatoř na světě. Zde byly umístěny seismografy a později i další přístroje.
Od roku 1913 je Vesuv sledován pravidelně, i když je v klidu. Jsou také prováděny chemické rozbory unikajících plynů (fumarol). Velmi aktivní byl Vesuv v 18. století, kdy došlo ke dvanácti erupcím, v 19. století jich bylo šest a ve 20. století také šest. Od roku 1944 Vesuv dřímá, ale v roce 1980 bylo v oblasti Neapolského zálivu zaznamenáno zemětřesení a od té doby došlo i ke zdvihu pevniny. Vědci mohou spolehlivě předpovědět výbuch 5 dní dopředu (výstup magmatu), ale není možné předpovědět kdy to bude. Pro případ hrozícího nebezpečí byl vypracován i evakuační plán pro města ležící na úpatí vulkánu.
Vulkanologická observatoř úzce spolupracuje s meteorologickou observatoří, která je zde také vybudována. Každá nápadnější změna v počasí může být jedním z varovných signálů...

POMPEJE
jsou nerozlučně spojeny s Vesuvem. Objevení tohoto antického města v 18. století a jeho postupné odkrývání z vrstev popelu vyneslo Vesuvu velikou slávu po celém světě. Obdobně bylo zakonzervováno bahnem Herculaneum, jehož byla z důvodu vrchní zástavby vyproštěna jen nepatrná část. Z toho co bylo odkryto, je možné si vytvořit velmi podrobný obraz života ve městě v té době. Dochovaly se domy, nástěnné malby, nápisy na zdech, sochy, šperky, mince, nádoby a další předměty a nástroje, v pekárně zůstaly dokonce i zuhelnatělé chleby. Dochovali se dokonce i lidé tak jak zůstali v posledních okamžicích svého života. Dutiny, které zbyly po jejich tělech, archeologové vyplnili sádrou a získali tak jejich věrné odlitky. Prohlídka města je velmi působivým a hlubokým zážitkem. Město je nejen živým svědectvím té doby, ale i jakýmsi poselstvím pro nás, kteří žijeme téměř 2000 let poté co se tu život naráz zastavil.

NEAPOL
Známé úsloví "Vidět Neapol a zemřít" vzniklo nejen pod dojmem krásy samotného města, které bylo i centrem kulturního dění, zejména hudby, ale především jeho velmi pěkné geografické polohy a zvláštní barevnosti krajiny. Malebný mořský záliv z jedné strany a z druhé se tyčí majestátně mocný Vesuv, jehož panoráma je z Neapole, ale i z dalších míst Kampánie téměř všude vidět. Proto se stal Vesuv symbolem Neapole a jejího okolí.

VESUV A UMĚNÍ
Svojí krásou a dramatičností inspiroval Vesuv mnohé umělce k tvorbě. Někteří se k němu ve svých dílech často vraceli, jako by je tato hora s ohnivým srdcem k sobě připoutávala. Obrazy, obrázky a rytiny Vesuvu nacházíme v mnohých galeriích, muzeích i soukromých sbírkách, a to dokonce i za hranicemi Itálie. V neapolském muzeu San Martino je celé veliké oddělení věnované Vesuvu. Jsou to nejen pohledy na vulkán z různých míst, ale historické a pro vulkanology cenné dokumenty - malby a kresby erupcí v minulých stoletích - stovky obrazů, často i neznámých umělců - dokonce i náhodných svědků erupce, kteří byli tímto přírodním jevem natolik fascinováni, že se ho snažili zvěčnit na památku.Velmi významným "vesuvským" malířem byl Pietro Fabris, který podrobně štětcem zdokumentoval erupci Vesuvu v roce 1779. Malíř se ve svých dílech zabýval podrobněji i lávami, skalními útvary, zaujala ho vrstevnatost sopečných hornin.Také mnohá jeho díla se stala majetkem vulkanologické observatoře. Vesuvu se věnovali nejen italští malíři, ale i zahraniční, kteří do této oblasti zavítali. Mezi nimi byli Angličané, Španělé, Francouzi, Dánové, Norové, Němci a další.
I když v současné době ve výtvarném zpracování převládá fotografie, obrazy současných profesionálních i amatérských malířů vznikají se stejným nadšením a láskou jako díla jejich předchůdců.
Vesuv je symbolem romantismu i v poezii. Největší pozornosti se těšil zejména v 18. a 19. století. Díla věnovaná Vesuvu se k nám zřejmě nedostala a proto ani nemohla být přeložena do češtiny, anebo snad se i u nás objevila, ale pro nedostatek zájmu byla časem zapomenuta, a to je veliká škoda... Proto by mělo "vesuvské umění", které je určitým kulturním bohatstvím, znovu ožít a promlouvat k lidem.


Konec

---