Hlemýžď

     Pomalu se plazím po louce. Nikam nespěchám:Mé pomaloučké tempo mi absolutně vyhovuje. Vím, že doba je uspěchaná, tak proč bych se měl já někam hnát.

   Teď zrovna zdolávám napříč polní cestu. Jen, trak zlehka a pomaloučku..Rozhlížím se kolem sebe, aby mi náhodou někdo neublížil. Dneska je to samý auto, motorka nebo kolo. Ono stačí když na mně šlápne člověk. Mám sice ulitu, ale stejně když na mně někdo stoupne nebo mně přejede je vymalováno.

        Teď vidím na konci cesty krásný šťovík. Kyselý to je moje a šťovíček tedy především. Ani moje přítelkyně Bohumíra neumí uvařit nic lepšího a že umí vařit.Pozor Tondo támhle zrovna někdo jede. Člověk na kole honem s cesty. Nó jen tak, tak musel jsem nabrat tu nejvyšší rychlost. To byl sprint až jsem se zpotil. Dá to fušku takhle rychle se plazit. My hlemýždi jsem zvyklí na trochu jiné tempo. Á už jsem u šťovíčku. No ten se teda poved. To je chuťovčička. To bych přál s celého srdce každému živému tvorovy na této planetě. Teď tu budu jíst až do večera, žádný kvalty.

  Tak tedy milý čtenáři já se tu pořádně najím a vám přeji také něco moc dobrého ať už k jídlu nebo jinak.