Vesuv

Neodsuzujte mě za zkázy,

  žádám odpuštění,

 věřte,

být sopkou lehké není,

od nepaměti tady stojím,

plním smlouvu se světem,

netoužím ublížit člověku

a nikdy,

  Nikdy jeho dětem,

 vy nevíte,

  co v nitru cítím,

když zachvívá se zem,

   tu bolest ničivou,

kdy  horkým dechem

 živé varuji a prosím

 Odejděte,  

  zas vrátíte se sem,

   do teplé mé náruče,

 kéž dlaní bych vás mohl hřát,

  proč stojím tady nehnutě?

Já tolik lásky chci vám dát,

 neumím čas zastavit,

však kdo mě zná, tak ví,

 že nadevše a upřímně

život -

           a lidi -

                          miluji...