Nevěra

Tvůj oblíbený citát ( nebo přísloví - teď nevím )? :-) Používáš ho tady celkem často .. Neboj - nepovažuju se za nějak výrazně chytrýho - to ne - co se školy týče, je to spíš naopak - ale - to je kvůli neučení, sešitů nepsaní,.. Jsem ukecanej až dost - nemusíš mít péči - ale - rád Tě někdy zas uvidím :-)

Jsme domluveni na třináctýho. Zatim zdar, ty kecko.

jj - třináctýho v zoo :-))

jj - to je dost zajímavý slovo - co znamená? :-))

Vážně nevíš? No to je to, co ty někdy jsi. Podle mýho něco jako uzavřeně zamračenej. Takovej pesimista co o tom nemluví.

Aha - tak to jo - to asi jsem - dík :-)

Ale nejsi, jenom se tak tváříš. Přijde mi, jestli ty vším moc nepřemýšlíš.

- máš pravdu - jenom se tak přetvařuju, protože je zábavnější se mračit než smát .. To ne-e - navíc se víc směju :-) - divná fráze - cpe mi jí strašně moc lidí a - no nevím - spíš ne -neni potřeba přemejšlet, abys viděl, že je toho dost na hovno kolem :-/ :-P

No jo, je pravda, že kdo mlčí ještě nemusí být filozof. Však my tě rozpovídáme.

Hele - přečet jsem to asi do půlky a už mi bylo jasný, že to na mě nesedí. Jsem starý mládenec co bude radši sám, než být s někým, koho by bylo třebas jen nepatrnym paprskem překonat na stupnici, kterou ještě nemám ani pořádně definovanou, což neznamená zmatenost - jen to opodstatňuje, proč jsem sám. Kdo je nevěrnej je hlupák kterej se zbytečně podceňuje - stačí Ti to takhle? :-)

Měl jsi dočíst, protože pointa je jinde. Není to tak docela úvaha o nevěře.

Tak jsem to dočet a nenašel víc než zbytečně pomotaný pravdy, který tady jsou ale jsou zbytečný takže - zbytečný .. Ččistě teoreticky - mám holku - zítra mě ukradnou na invexu ale o tom zatím nic nevím. Prodaj mě do německa, kde budu kouřit na počkání - tohle neni nevěra ale sem jsem nechtěl zabřednout - chtěl jsem říct že jí dám pusu, až budu odjíždět a udělám to i kdybych věděl, že mě ukradnou a že budu ukradenej, protože dokud ji budu mít rád - moc nejvíc, nic nebude nevěra, dokud to bude přátelství ( ostatní vztahy ). V případě že se začne jeden z těch přátelskejch vztahů hrotit v lásku, uteču ke svojí holce, protože ji mám moc nejvíc rád, protože je úžasná a i když je ta druhá třeba taky úžasná, není správný dávat jí třeba jen naději - na tohle nejsem. Měl jsem jen jeden vztah v životě a ten zkončil z mý iniciativy, když jsem ji MUSEL mít rád - to není pro mě - je chtít a muset a je muset protože chci a muset, protože to chce někdo druhej.. Ať si jsem třeba do třicíti panic, takhle to je. ... Mluvím hlouposti, protože tak nějak nevím, co chceš na tenhle shrnující výlev pravd a názorů slyšet. Nelíbí se mi

Tohle je důležitá věta: Ale je budoucnost vážně tak odcizená, že proti ní nelze hřešit? Celá nevěra je jen prostředek k dospění k tomuto závěru. Mohl jsem to popsat i jinak, je to jedno.

jj ta tučná věta, která Ti možná dala moc práce že se musí tolik vnucovat - to co jsem už napsal se vztahuje i k ní - alespoň co se týče názoru na Tebou použitý fráze a věty. Promiň - jsem zbytečně protivnej - půjdu spát aspoň jeden den dřív než ve tři - měj se, nezlob se a čau a dobrou :-)

Nejsi protivnej, jen mi přijdeš zapšklej. To je slovo, co?

Tak nevím jestli se smát nebo brečet, ale každopádně je to úžasná esence pravdy v celý nahotě.

Zdař Štěpáne. Já bych se smál. Pláč je někdy super, ale spíš když je někdo poblíž.

Kytiii - jo, nejsi sama, píšu si tě do pořadníku.

Co na to říct? Pojď na pivo!

Kde spolu lidé komunikují, tam není místo pro nevěru - nevěra není to, že se vyspíš s někým jiným, ale to, že to tajíš, že v Tobě partner(ka) nemá jistotu, oporu, to je to, co bolí... Lidé potřebují jistotu a za největší (většinou) považují svého partnera - a když jim tento něco tají, bolí to - a to je odsouzeníhodné, ne to, že nejsem přísně monogamní, jak káže křesťanská morálka (proč toto asi Hospodin lidem přikázal?). Máme v sobě hluboko vštípenu křesťanskou morálku, ať už jsme věřící či ne... Ovšem všechna boží přikázání jsou o tom, že když takto budeme žít, bude nám fajn (za předpokladu, že takto bude žít celá společnost) - byl to kdysi snadný způsob, jak lidem umožnit příjemnější život bez složitého vysvětlování, proč tak činit - tehdejší kulturní vyspělost prostě nebyla dostatečná... Dnes již máme volbu - nemusíme slepě poslouchat příkazy, jejichž neuposlechnutí se trestá lávovými jezery - máme možnost přemýšlet a přijít na to, proč byla přikázání volena takto - a rozhodnout se pro vlastní pravidla, ovšem při zachování jistých obecných principů, či vytvoření nových - pokud by společnost místo přikázání nezesmilníš přijala klidně smilni, ale buď přitom rozumný, ohleduplný a hlavně upřímný, aby v Tobě partner neztratil oporu, nebylo by více bolesti... Naopak by jí bylo méně, ubylo strachu a skrývání se a případného vydírání... Stejně tak zákon nepožádáš manželky bližního svého je prevencí, řeší případné následky, není zákonem jen tak pro sebe... Už zde byly pokusy o přerod k nové morálce, viz např. hnutí hippies - měli smůlu, že k tomu přibrali LSD a travku, chtěli vše najednou - přijali toleranci, avšak zapomněli na osobní zodpovědnost, navíc vzešli ze silně věřícího prostředí... Přerod nemůže být už z principu náhlý, musí se jednat o plynulý proces a tento již probíhá, bohužel se zdá, že i v oné plynulosti předbíhá tolerance osobní zodpovědnost, ale tyto dva pojmy musí jít ruku v ruce, jen tak je možno dospět ke světu, kde pojem něvěry bude překonán... Kua, jsem se nějak rozjel, tož sorry :)...

Ano, to je pravda. Ale to mas jako s pritomnosti. Je sice pomijejici, presto nejdulezitejsi a na nic jineho by se nemel brat zretel.

Kytii - meles nesmysly, jen se poslouchej nevera je - je to vzpruha, která tě vyruší z všedních dnů, vyloudí úsměv na tváři Copak se bez nevery mracis? Rekl bych to asi takhle - velmi dobre ti rozumim, ale nesouhlasim s tebou. Kdyz mas dobreho partnera, neni k nevere duvod. Jinak je ale teziste tyhle uvahy trochu jinde. pozorovatel, mahoney - nakonec se asi shodnem, v te metforicke rovine tragicus - ano, nevera budoucim partnerum je nesmysl, o to vice se mi ta myslenka libi a dochazim k nazoru, ze nesmyslna je jen a pouze z tveho/meho soucasneho pohledu, coz je sice pohled nejdulezitejsi a jediny mozny, ale take pohled zatracene pomijejici stavitel_hrazi - a to je asi nejvetsi dukaz jeji a potazmo vubec vseobecne nadcasovosti Andulka - nevim proc me anapdlo slovo osud, radeji to nebudu rozvadet, dik za nazor

Stývý... ale já Ti musela oponovat :o) Protože nesouhlasit s Tebou se stalo mým posláním... a najdu vždy nějaké argumenty, proč by vše mělo být jinak, než Ty říkáš! Cíl: NESOUHLASIT! Důvod: NEEXISTUJE! Předpokládaná doba: NAVŽDYCKY! P.S. Ale zábava je zábava...

Kdysi jsem kdesi hodně rozebíral pojem věrnost, nevěra apod. Podle mého názoru se jedná o naprosto umělou záležitost. Jít za podstatou je poměrně obtížné. Jak vlastně definovat věrnost? Jedná se o věrnost sexuální, citovou nebo ještě nějakou jinou? Kdo je dlouhodobě ve vztahu a tvrdí, že žádný jiný člověk kromě partnera nebo partnerky ho nebo jí sexuálně nevzrušuje, podle mého názoru buď lže, nebo se bojí přiznat si pravdu i sám sobě. Člověk ve své naprosté podstatě není monogamní, i když se snaží více či méně úspěšně monogamnost sám před sebou předstírat. Co se citové stránky týče, je to ještě daleko obtížnější. Kde končí přátelství, začíná láska? Jak dlouhé má láska trvání? V co se pak mění nebo transformuje? Podle mého v partnerství není ani tak důležitá absolutní věrnost, jako spíš určitá slušnost, ohleduplnost k druhému a samozřejmě bezpečnost, když už k nějaké "nevěře" dojde. Co se citové stránky týče - tam rada neexistuje. A i kdyby existovala, tak se podle ní nikdo nebude řídit - a ani nebude moct, protože když se ozve cit a srdce, jsme bezbranní

Ha...dneska jsem na tohle tema poslouchala hodinovou diskuzi v radiu....:-) Za neveru je povazovano cokoliv, co nechcete rici svemu protejsku, protoze vite, ze by ho to zranilo. Takze pro nekoho je nevera......kdyz se ta jeho vyspi s druhym, pro jinyho....kdyz s jinym chodi na obedy a povida si s nim o intimnostech....a pro jinyho virtualni sex po netu...:-) Neverny se jeden stava az po te, co da slib. Takze svym potencionalnim partnerkam v budoucnosti vlastne nejsi neverny....jelikoz si jim zadny slib nedal....:-)

Také si myslím, že můžu být nevěrná jen sama sobě. Vždyť co je nevěra? Už první pohled, jiskra, rozhovor, touha, myšlenka, úmysl, flirt, zásun, vztah... ? Každý to vnímáme jinak. Ale tak, jako nikdo nemůže toho druhého vlastnit, tak ho nemůže ani nutit, aby mu byl věrný. Je to otázka lásky, úcty, dobrovolnosti. A nevěra budoucím partnerům? To je snad jen filozofická otázka z kategorie sci-fi nebo také z historického pojetí morálky podle některých církví (jen jednoho partnera za celý život).

Matylda: Tobě to sice přijde jako sci-fi, ale život se často v absurditách doslova vyžívá.
Craerassy: Držím, ale pak neříkej, že jsem Tě nevaroval ...

Tak každý to má jinak. Já jsem třeba prošel určitým vývojem na tohle téma. Nevěra jde naskrz časem - je to zrada důvěry toho druhého - jak ti má věřit, cos říkal, říkáš a budeš říkat? Pokud jde o hranici, tak to je taky na každém - na jeho povaze a povaze vztahu. Hlavně si ale myslím, že z nevěry by se neměly dělat zas takové závěry. Život je pestrý a lidé nejsou stroje. No, krásná teorie, ale jsem zvědav, jak budee fungovat až mi moje milá (v lepším případě) oznámí...

když není možná tak proč se tím zabýváš ? :) nevěra je pro mě jen uvědomnění, že dělám něco co nemám...nepřemýšlím o významu...hranice nevěry si stanoví každý sám

Empty: A je myšlenka na jiného/jinou v indiskrétní situaci nevěrou? Asi jsme nevěrní všichni.... a pak je na řadě odpouštění nebo trestání.

rook1234 neexistuje, protože je pro mě ten "jiný"

"Vše okolo nás existuje. Jen my nejsme!" /Jára Cimrman/

Cimrmanova věta je geniální a dělá si srandu z teorie, kterou jsi ty napsal(a).

Dokážeš svou teorii podložit? Ta tvá teorie možná byla zajímavá dříve, o hodně dříve... dnes by se ti asi filosofové vysmáli.

pozorovatel: které filozofy myslíš? Nějaké naivní objektivisty? Radikání konstruktivisté by se rozhodně nesmáli.

Ty si ze mě děláš srandu... Myslíš si, že existuješ jen ty? Takže, když nebudeš, nebudu ani já ani nikdo jiný. Hmmm, takže já jsem vlastně závislý na tvý existenci, hmmmm. Ne! Ztrácím čas.

Noe1: Oni se vůbec filosofové málo smějí. Škoda.

rook: Nemyslim si totiž, že bych tě přesvědčil o opaku.

Souhlasim s nazorem, ze clovek muze byt neverny jen svemu presvedceni, zalezi jen na nem, co povazuje za neveru. Pokud bych to vsak bral z hlediska klasicke vyznamu nevery, tak ta nynejsi nevera budoucim partnerum je nesmysl, protoze jsi je jeste nepoznal. Ale s tim vyletem a novym partnerem je to zajimave...

Pišto, ty tam jsi taky? to si musím lehnout jinam..od té doby, co zpíváš se Sirénama, nedá se tam v klidu spát:-))) Paranoicus...jestli neposloucháš nový cd Pišty a Sirén, drž mi místo:-))

"kde tedy nevěra začíná?" co to je za otázku? tam, kde začíná touha "co je tedy nevěra? prohřešek vůči přítomnosti, dá se říci" - já budu asi malinko blbá..ale řekla bych, že je to podlehnutí pokušení chceš soudit lidi za to, že jsou lidští?

Není odpověď obsažena tak trochu už v samotném slově "nevěra"? Zklamat důvěru a nevěřit ve věrnost?

ne věří se ve spoustu věcí a odsuzují se za to snad lidé?

Nevěřit ve svou věrnost, zapomněl jsem dodat.

každý ti tu bude tvrdit, že ve svou věrnost věří...tak o čem se tu chceš potom bavit?

"Víra" je synonymum pro "věrnost". Pokud bychom věrností mysleli spíš něco jako "oddanost" či "loajalita", stejně nakonec skončíme u stejného významu. Lze být skutečně oddaný někomu, komu nevěřím? A pokud nevěřím vlastní schopnosti své (třeba nevyřčené avšak přepokládané) sliby dodržet?

pokud je tady myšlena nevěra, není třeba kolem toho filozofovat...chci nebo nechci podlehnout pokušení? potkala jsem nebo nepotkala to, čemu podlehnout toužím? zklamu něčí důvěru? zklamu sebe? kdo se tím trápí, vybral si svoji odpověď, nemyslíš?

To jistě. Dalo by se říct, že být někomu (komu nevěřím, koho si nevážím) věrný jen proto, že zahnout se jaksi nesluší, není nic jiného než pokrytectví. A že to vlastně žádná věrnost není.

ty mě nutíš otevřít otázku zda být nevěrný někomu, koho miluješ nebo si vážíš je projevem neúcty k němu...je to blbost...i ten, kdo miluje může podlehnout někomu, koho nemiluje...lidé chybují a chyby k nim patří...a nikdo nemá právo jejich chyby soudit...každý chybuje jinak a každý se s tím vyrovnává sám a zodpovídá se sám sobě..věřím, že tím pobouřím spoustu moralistů, ale je mi to jedno...nezametám před cizími prahy a ten svůj si uklidím sama, až přijde čas

Ale ona to není tak špatná otázka. Položit rovnítko mezi věrnost a nezahýbání je nesmysl, kterému ovšem věří spousta lidí.

taaak ...a teď jsi na stejný lodi a potopěj nás oba:-))))

Sejdeme se na dně oceánu. já beru láhev, Ty skleničky.

a kdo gramofón pro doladění atmosféry?.-)))

Jasně. Beru přehrávač, ale cédéčka si pro jistotu vezmi vlastní, kdybychom neměli stejný vkus.

co blázníš?? potáhnu si celou paletu košilek, podvazky, líčidla všeho druhu, koktelky, kosmetické potřeby, prádélko, velké zrcadlo..kam si myslíš, že natěsnám ta cédéčka?!?!

Tak se připrav, že budeme mít jen ty moje.

tak a teď mi nezbývá, než doufat, že neposloucháš cimbálovku

Něco mnohem horšího. Ještě budeš žadonit, aby Tě utopili někde jinde než mě.

Craerassy - Podlehnutí pokušení přece není ještě nevěra. Zkalmání něčí důvěry také ne. rook1234 - souhlas Vespa - když tě okolí nějak odsoudí, znamená to, že to tak skutečně je? Nakolik si okolím necháš vnutit jeho pohled? Navždy_Tvůj - naopak, já to velmi zjednodušil, z úvahy totiž vyplývá, že nevěra ve skutečnosti vůbec není možná.

jenomze nakolik nenechas vazne jsou lidi tak tvrdy, aby dokazali ignorovat neci nazor, kterej muze zmenit zabehnutej rad? jasne, vsechno zalezi na tobe, to plati v tvym svete v tvym svedomi, ale okolo plati spis nazory ostatnich a ty v tom okolnim svete taky zijes nevera neni pouze niterni zalezitost, i kdyz se ji tak tady nejspis snazite pochopit...

Kdybych se měl ohlížet na názory mýho okolí - spolužáky počínaje, byl bych dávno několikanásobně zasebevražděnej. Přežil jsem to dobře a přežil jsem dobře i když byli všichni proti, celej svět se nikdy nespikne a to je útěcha. Ne, já se okolím nenechám deptat. Horší je to, když tě odsuzuje jeden člověk, na kterým ti záleží.

jo, ale toho do "okoli" radim taky, protoze pokud si to pamatuju spravne, tak jste tady psali, ze to zalezi jenom na tobe a takovy kydy kazdej ma neco, nekdo se boji sirokyho okoli, nekdo jenom jednoho nebo dvou clovicku, ale porad to nejsi jen ty sam, porad davas na nazor i nekoho jinyho, at se ti to libi nebo ne je to tak pro me za me se boj, co tomu rekne tvuj pes, kterej je porad "okoli"

Crae Crae... Já už jsem utopenej dávno, a ty se tady ještě vykecáváš. A to jsem vybral takový hezký teplý místečko u podmořský sopky...

Ale vosičko, já napsal jen, že je to horší. Na nikom mi nezáleží tolik, jako na sobě, takže můj vlastní pohled a můj vlastní soud je vždy vážnější. Okolí je důležité, ale když budu chtít, zmizí. Ale já sám sebe nevymizím.

neni to trochu sobecky? jasne, clovek by se mozna zblaznil, kdyby si vsechno bral k srdci, ale ty ve svete nejsi sam a nekoho mohl tvuj cin zasahnout pekne hluboko jasne, ty to tak asi necejtis, nevim byla ti nekdy naka holka neverna? bolelo to? omluvila se ti? a jestli jo, dokazals ji odpustit? o tom vsem je nevera ale evidentne nevim o cem zvanim, takze proc ja se do toho vubec motam, mistri sveta se rozhodli hrat na nedotknutelny skaly, ktery preckaj cely veky temer neposkozeny

Nevěra je ženská vlastnost, takže nevidím důvod proč bych si to měl brát osobně. Neomluvila se, lhala a to je taky ženská přednost, je to tak lepší. A sobecký to je, pokud chce bejt člověk šťastnej, musí bejt sobeckej.

to sou mi novinky hm, uz zase hazes vsechny zensky do jednoho pytle (teda mam takovej dojem), delas to porad a sobeckost plati snad jen v nejkrajnejsich pripadech ty se cejtis ublizenej (budiz, mas na to pravo), ale ty jsi nekdy byl nevernej? aspon v myslenkach? ale urcite, neverim, ze ne. takze se na to zkus divat hned z nekolika uhlu pohledu. jako ten co byl nevernej, jako ten na kom byla spachana nevera a jako nezucastnena osoba (dejme tomu nejlepsi kamos), pak teprve mozna mlhave zachytis, co pojem nevera je a jak pusobi na lidi, zvlast na tebe

Ale já se přece necítím ublíženej. Ani nikomu nic nevyčítám. Vždyť ten, se kterým mi byla nevěrná je její stávající, takže vlastně před tím, byla se mnou nevěrná jemu. Kdo je tady v právu? Musí to být nutně ten, co tu byl první?

hele, tim padem je to vyreseny neverna byla sice tobe, ale ty si muzes rict, ze asi nakonec oduvodnene, protoze poznala svyho novyho partnera (kdyby te podvedla s nekym, po kom uz pak ani nevzdychne tak je to horsi) jenze, jemu neverna nebyla, jeho teprve poznala (neznam vsechny okolnosti, moc presnej soud to bejt nemuze) jak se muze nevera vztahovat do budoucnosti, kdyz ta je nejasna? ja si nemyslim, ze nevera se da s odstupem casu prenest na jinou osobu, protoze, treba prave u tveho prikladu, ona osoba vytezila co mohla...

To je vážně komplikovanejší. Ale nakonec ses dotkla otázky, která mě velmi zajímá a o které ta úvaha je. A to je ta "nejistá" budoucnost. Víš, je to tvoje budoucnost. Já, například, když vím, že mě čeká rozhodnutí, které ovlivní můj život, si mnohdy říkám - vymyslím to tak, abych si budoucnost co nejvíc zošklivil, připadá mi, že to provádím jinému člověku - sám sobě v jiném čase, takže jsem na něj (tedy na sebe v budoucnosti) zlej a zapíšu si třeba ve škole předměty, o kterých vim, že je nemůžu zvládnout a že mě pak budou srát, ale ve chvíli té přítomnosti z toho mám radost. Takže jak to je? Je skutečně budoucnost natolik odcizená, jak já tady popisuju, že to, co teď udělám pro svou budoucnost, jako bych dělal pro jiného člověka? Já myslím, že to tak není. Budoucnost je přítomnost stejně jako minulost a pokud něco udělám teď, zasahuje to do všech směrů, stejně jako to, co udělám zítra, zasáhne dnešek. Divné, ale já to vidím zcela jasně.

jasně, takhle to lze chapat jenze, on nema pravo si myslet, ze ho s tebou podvadela, protoze vi, ze to byl on s kym ona podvadela je to logicke, on se tim netrapi pak je tu ta relativita budoucnosti, ale to je uz zase jine tema, ktere mozna z jenoho pohledu zasahuje do nevery, ale jenom, kdyz ji do mrte rozpitvas

Víš, asi takhle je jen na každim z nás jak to kdo bere. Mám holku chodim s ní už 2 a půl roku. Do podobnej situace jsem se už taky málem dostal. Myslim si že všechno si človíček může v sobě rozmislet a podle toho se chovat. Záleží to na každym z nás, měkdo si řekne flirt někdo úlet ale vždy někomu ublížíš ať sobě nebo osobě s kerou si něco měl nebo chceš mít. A to je na tom to nehorší.

presne, aladine, ja to jenom asi neumela vyjadrit tak jednoduse

jo jo nevěra je krásná věc... je to vzpruha, která tě vyruší z všedních dnů, vyloudí úsměv na tváři, znovu napne tělo, narovná záda, zvedne bradu... donutí tě začít se sebou něco dělat, být krásnější, štíhlejší a přitažlivější... užitek z toho pak mají všichni (podváděný má zase svou půvabnou dívku, ty děláš něco pro sebe, a milenci zvedá náladu nový partner...)... člověk musí ale podvádět s elegancí a bez zlého úmyslu, pouze s tím, že si chce užít, ale neublížit... vybrat si toho správného milence (ne skákat do postele s kdekým), a pokud je chytrý a opatrný, užije si u toho spoustu zábavy... zvlášť pokud svého dosavadního partnera miluje, a počítá s ním do budoucnosti a nehodlá ho měnit, protože mu vyhovuje... ale vzhledem ke stereotypnosti vztahu, potřebuje člověk vzpružit a znovu nabít... člověk svůj život ozvláštní, užije si, vybije se a pak je do života ideální partner (který si v mládí dostatečně užil a může se věnovat rodině)... ale jakmile svým chováním někomu ublíží, je to trestuhodné... nejen že by mu měl partner vrátit stejnou mincí, ale ještě ho dostatečně ponížit... nenechat si to líbit... (já bych vraždila)... to je vše přátelé, tádydády dá...

kytiii, mně se to nějak nezdá.. pro mě je ve vztahu důležitá upřímnost a otevřenost, a s tou to tvé řešení, pokud se nemýlím, moc nepočítá :(

Kdybych s nějakou holkou chodil, tak bych jí nepodvedl. Ani kdybych se na tom táboře zamiloval. Prostě bych počkal až na návrat, abych se mohl vklidu dohodnout s tou dívkou. Mám pocit, že se tu snažíš logicky zdůvodnit nevěru. Ale nevěra je prostá. Když chodíš s jednou holkou a s druhou jí podvádíš, tak je to jasná nevěra a nikdo se už neptá, za jakých podmínek se to stalo. Tenhle problém je v mnoha filmech, kdy je hrdina vydáván za mrtvého a tak si jeho manželka (myslící, že vdova) najdeho jinýho... To je ale omluvitelný, protože byla oklamána a žila ve vědomí, že zemřel.... čili se jedná o nevědomou nevěru.

pozorovateli, tady šlo spíš o metaforický přenos "nevěry" do trochu jiného významu.. z toho potom plyne i nový význam "nevěry" původní; a nevěra není cement, abys mohl prostě říct: "nevěra je nevěra, a kdo se tváří že neví co to je tak ať se zajde podívat do stavebnin" - nevěra je: 1) konstrukt (tedy něco existujícícho samo o sobě), popisující určitý akt pouze v určitém kontextu (tentýž akt v jiném kontextu nevěrou není) 2) slovo "nevěra" v sobě zahrnuje i určitý morální odsudek

oprava závorky: tedy ne něco existujícího...

A proč bych se na to nemohl dívat ze svýho pohledu morálky a nevěry? Nevim, jestli je budocnost odcizená tak, že se proti ní nedá hřešit a tak o tom nepíšu... Vlastně mi přijde zbytečný se nad tim zamýšlet... třeba k tomu jednou dospěju... A propo: Jak víš, že já to nemyslim metaforicky?

byl jsi dost konkrétní, jestli jsi to myslel metaforicky tak se omlouvám, ale není to (IMHO) zřetelné zabývat se budoucností též považuji za nesmysl; pro mě je důležitý okamžik přítomnosti a přesah od "nevěry vůči někomu" k "nevěře vůči sobě" ..můžeš se dostat do situace, kdy budeš buďto nevěrný sobě, anebo nevěrný druhému: co na to říká tvoje morálka?

Moje morálka je bezprostřední. Pokud v tuto chvíli něco určím za správné, morální, tak to tak i bude (pro mě). A pokud ten názor někdy v budoucnu změním, tak to zkrátka a prostě morální už nebude a já se ponaučím, což mou morálku ještě posílí. Důležitý je, že se snažím chovat správně, morálně... ostatní už je důležitý míň. Líbí se mi StvNova věta: "Budoucnost je přítomnost stejně jako minulost a pokud něco udělám teď, zasahuje to do všech směrů, stejně jako to, co udělám zítra, zasáhne dnešek." Teď se budu muset omlouvat, protože mě napadla troufalá myšlenka: "Na co mudrc příjde dlouhou úvahou, blbec už dávno dělá..." P.S.: Moje předešlá kritika byla jen zdánlivou metaforou mé střízlivosti... (no, prostě jsem kecal, žádná metafora to není:)))

fajn, dík, naprosto souhlasím - a všiml sis, že v podstatě totéž je řečeno i v úvodním textu? (viz předposlední věta)

Všiml? Jsem pozorovatel. ...ale k tomu si mě donutil ty, Mahoney...

avi

Myslím, že by se tady měly odlišit pojmy psychická nevěra a fyzická nevěra. I to jsou dvě rozdílné věci. Někdy je to jen úlet opilého pitomce, který má jenom chuť na sex a někdy se ani nemusíš s tou osobou vyspat. Jen se do ní zamiluješ a to je pak daleko horší. To je podle mě pravá nevěra...

To je jako otázka, proč se rodí lidé, když stejně jednou zemřou...

Ne, to není taková otázka.

Já vím, že jsi to myslel jinak. Přítomnost je nevěra budoucnousti. Minulost je nevěra přítomnosti. Jen budoucnost má výsadu být věrnou... :-)

Sorry, ale takhle taky ne. I když uznávám, že se na to tak dá dívat.

Nevěra neexistuje.

nemůžeš hřešit (být nevěrný) budoucím, když k nim nemáš jakýkoliv vztah.... možná jsem natvrdlá, ale tato otázka je zbytečná...

gwiber - kéž bych mohl říct, že jsem rád, že jsi odhalil, co jsem chtěl říct. Alimra - ale sama k sobě vztah máš, jak teď, tak za chvíli a do smrti, četla jsi prolog?

Já ho četla, právě proto se divím, že se touto otázkou zabýváš. Není to veřejný problém, je to problém každého z nás, jak se sebou naloží.... Jinak vím, jaké to je být sama sobě nevěrná, neberu to jako svojí slabou stránku, ale jako poučení...otázkou je, zda si vůbec nevěru sám k sobě člověk připustí, jestli se k ní přizná....

Můj postoj: člověk musí být odpovědný pouze sám sobě - svému slibu, přesvědčení, srdci a rozumu. A pokud mu k něčemu je berlička konstruktu označovaného jako "nevěra" může nevěru stvořit. Tak jsem to myslel já.

Však to mám už v prologu, nechápu, kde je rozpor. Jestli v odpovědnosti, pak prohřešek vůči odpovědnosti je nevěra, ne? Nemyslím, že bych se vyjádřil špatně.

Jen rozvíjím jinými slovy danou myšlenku. Dobře a špatně v takových debatách nemá smysl. Jde o úhly pohledu, né o jedinou a nedotknutelnou pravdu, nemyslíš?

Alimra - já jsem tu ani nechtěl něco řešit, je to taková úvaha, když ti nedává podnět k zamyšlení, dobrá gwiber - ovšem

no tak...nečerti se. Ale zařadils to do kategorie diskuze, ne do úvah... vše v dobrém a s úsměvem na tváři....

uříznout vám ho hned!

Nevěra začíná v hlavě, fyzično je až potom. Já dostal na odchodnou parohy jak dvanácterák, čili o tom něco vím... :)))

nevera? vzdyt ty sam nemuzes ani poradne rozhodnout co vsechno byla nebo je nevera. jak vis co si o tom mysli osoba, ktere jsi mel byt "neverny"? jak vis co si o tve nevere mysli ona osoba s niz jsi byl "neverny"? nemuze se rict, ze clovek je neverny jenom sam sobe, protoze tim by se nebral ohled na okoli a to prece nejde, protoze prave okoli soudi "neveru" spis nez ty sam. nebo tak si to myslim ja, mozna jsem uplne mimo

jasne, ze zalezi i na tobe, ale kazdy jedinec se nechava ovlivnovat svym okolim (jinak by to nebyl clovek), takze ta tvoje omacka je docela dulezita a ted si vem priklad, ze kdyz omacka rozhlasi tvou "neveru" do sveta, cimz te ztrapni, asi si tezko reknes hm, to je mi fuk, ja na to mam jinej nazor, kdyz na tebe zanevreli i tvi pratele

rook: a dame se neodporuje vespa: dalo by se rict, ze s tebou souhlasim az na jednu vecicku, myslis, ze opravdovi pratele by na tebe za neveru zanevreli? (vlastne asi jo, to jsou celi oni...) StvN: gratuluju, myslim, ze tahle diskuze bude zachvili na ostri noze

jojo, pratele jsou takovi, ti opravdovi mozna ne, ale ostatni...takovi ti "kamaradi"...

řekl bych že otázku nevěry zbytečně komplikuješ...vždycky tu byla, je a bude...jestli je to záležitost touhy, minulosti, přítomnosti, budoucnosti nebo čeho...to neřeším...stejně jako nevěru, protože nemám proč...