U SOUDU - aneb vypadala starší

U SOUDU

aneb vypadala starší

Po čem touží mladé děvče?

Po lásce. Věřit se nechce,

že ještě po něčem jiném.

Rozsudek zní jasně: Vinen!

Slavný soude, to je špatně.

Starší byla a jen matně

dítěti se podobala. –

Hanba je mi říct co znala.

Připustím-li, možná byla

nalíčená víc, snad chtěla

zmást mě. Ale u všech Janků,

měl jsem se ptát na občanku?

Já jí soude, na mou duši,

nabídl, tak jak se sluší,

nocleh ve svém skromném domě.

A tam vyjela hned po mně!

Jak to říci? Jejím svodům

podlehl jsem. Hned u vchodu

už se ptala na ložnici,

s úsměvem se svlékající.

Pak to přišlo. Račte chápat,

že k tomu jak zblbnout chlapa,

mají od přírody geny

v každém věku všechny ženy.

K obhajobě ještě stranou,

musím říct, že ona pannou

nebyla už onen víkend,

když jsme spolu… Však vy víte.

Určitě jsem nebyl z mála

chlapů, které obelhala.

Však smůlu já měl, vážení,

že u mne došlo k zatčení.