Mlčenlivý

Tvoje mlčení mne bolí,

nedokážu říci jak,

víc než sypat rány solí,

víc než nechat ujet vlak. 

Vlak co jede tam co nesmím,

ale kam bych chtěla jet,

nechutná mi, v noci nespím,

učím se tě nazpaměť.

Odpovídáš všeobecně,

vyhýbáš se otázkám,

takhle ale budem věčně

každý na své city sám.

Proto jsem tě nepotkala,

proto jsi mě nepotkal,

abych se tě stále ptala,

aby jsi mi stále lhal.

Složitosti, vztahy, lásky,

zakázané pocity,

bez reakce na otázky,

touha si tě zhmotniti.

Zatím jsi jen hlas co mlčí,

úsměv o kterém se zdá,

snad beránek v kůži vlčí

cítí se hůř nežli já.

Povídali že mu hráli,

pohádky jsou pro děti,

zlobivého nepochválí,

němý musí mlčeti.

Tvoje mlčení však bolí,

nemáš ústa pro němé,

otevři je pro cokoli,

jenom pro ne pro mne ne!