Desatero pro literární bohy

Takže aby mezi námi bylo jasno: nepovažuju se za literárního génia a nejsem tak dobrá, abych se odvážila někoho poučovat. Jenže píšu už nějakých šest let, od svých čtrnácti, a za tu dobu jsem se dost naučila (o psaní...¨). Takže nabízím pár rad a ti, kdo by rádi poskočili z úrovně amatéra, můžou souhlasit a přidat vlastní. Ostatní se snad aspoň pobaví.

1. Zapomeňte na to, co vás naučili ve škole. Žádné zastavení ve vyprávění a popis nové osoby na stránku. Nebuďte tak arogantní, nepočítejte s tím, že někdo vás bude číst kvůli tomu, jak hezky jste to napsali. Spisovatelský talent má spousta lidí, ale ten vypravěčský je mnohem důležitější, takže nesklouzněte k blábolení o ničem. Pište co nejvíc, jenom tak se to pořádně naučíte – jako cokoliv jiného.
2. To, co napíšete, musí být srozumitelné, přestože si spousta spisovatelů myslí, že musejí být záhadní. Pak klidně napíšou něco, čemu sami nerozumějí, a počítají s tím, že čtenář to pochopí. Nepochopí.
3. To vy ovládáte příběh, ne on vás. Věty jako „Ten příběh chtěl být vyprávěný“ jsou jenom pitomý fráze. Objevte díru do příběhu a ostatní přestane existovat. Věřte si – proč myslíte, že Spielberg byl a je tak úspěšný?
4. Nebuďte zbyteční a pište tak, jak nikdo jiný nepíše. Nikoho neuchvátí vyprávěním o tom, jak se dva potkali, vyspali a špatně to skončilo. A když už takový příběh máte, asi chápete, že budete trapní s „důkazem jeho touhy, „hroty jejích ňader“ a tím, jak to bylo, „když do ní vstoupil“. S „Miluju tě.“ – „Jdi do prdele!“ se na druhou stranu taky nikam nedostanete. Prostě buďte svoji, nestojíte snad o nálepku třeba „český Irving“.
5. Vyprávění musí fungovat a to je vaše nejtěžší práce, čtenář k vám ovšem nebude tak kritický, jako vy sami k sobě. Spousta lidí přece čte jenom, aby si ukrátili čas. Zásadně se ale vyhýbejte frázím jako „to je ale hloupý příběh“, „co to vyprávíš za pohádky“ a „je to trochu překombinované. Ona totiž ironie může být velice ironická.
6. Pište, o čemkoliv chcete, ale musíte se umět prodat. Nesnažte se dělat konkurenci Pawlowské, Vieweghovi, Hercíkové a Šabachovi, kteří jediní se tu uživí psaním. Vy nejste Viewegh a co funguje u něj, u vás nebude. Všichni se snaží psát literaturu ze současnosti, takže sorry, brouku, lízátko je už olízaný.
7. Počítejte s tím, že co mohlo být objevené, už objeveno bylo. Ve sci-fi už nemůžete přijít to, co dávno vymysleli Asimov, Clarke a Heinlein, stejně jako tupost se snažit o fantasy „ve stylu Tolkiena“ – 90% procent autorů fantasy vykrádá Tolkiena a zbytek Sapkowského! Opisování je povoleno, ale dejte tomu svůj šmrnc.
8. Spěte se svými postavami, trapte se s nimi a přemýšlejte za ně. Jsou to lidi jako vy a dělají podrazy, jsou chytří a snad i sympaťáci. Většina lidí nakonec stejně knížku dočte, protože chce vědět, jak to skončí s jejich miláčky.
9. Čtěte. Pořád. I brak vás může hodně naučit, protože je důvod, proč si nakladatel myslí, že se prodá. Mějte úctu k těm, kterým knížky vyšli. Vám ještě ne.
10. Zajděte si do knihkupectví, ať vidíte, jakou máte konkurenci. Uvidíte, že tak špatně na tom nejste a dojde vám, kolik nakladatelství u nás vydává jenom americké autory. Takže jim pošlete svoje dílko a mějte trpělivost. Nenechte se odradit tím, že odpoví, že „o literaturu tohoto druhu nemají zájem“.

Ámen…